Mary a Max

V myšlení drtivé většiny diváků stále přetrvává představa, že animovaný film je v první řadě záležitostí pro děti a maximálně může mít přesah jako rodinná podívaná pro dětský doprovod. Dílo Adama Eliota se této zavedené klasifikaci vymyká a jeho snímek Mary a Max je všechno, jenom ne dílko určené dětskému divákovi. Jde o psychologické drama, které líčí vznik přátelství dvou naprosto odlišných osob, které spojuje pouze jejich outsiderovství. Malá holčička z Austrálie, která trpí syndromem nechtěného dítěte, navíc vyrůstající v rodině, která se těžko dá označit za funkční, a samotářský obézní Žid trpící duševní chorobou, touží po přátelství a najdou ho prostřednictvím dopisů adresovaných na vzdálený kontinent. Film citlivě a nenásilně popisuje vznikající citové pouto, vzestupy a pády jejich vzájemného vztahu. Jde o hodně výlučné komorní dílko určené spíš k zamyšlení než k zábavě. Zároveň jde o jeden z vrcholů současného animovaného filmu a doklad toho, že se animovaný film plně emancipoval na roveň hraného filmu. Pokud jde o emoce, dokáže Eliot skvěle pracovat s charaktery svých postav a vystavuje své hrdiny spoustě problémů, kterým musí čelit. Tolik průšvihů, kolik se koncentruje v jejich životě, by stačilo pro veškeré osazenstvo ordinace vyhledávaného psychiatra a psychologa během několika dní. A přitom všem dokážou brát Mary a Max život s nadhledem a rozjímají např. nad tím, jestli taxikář, který couvá, platí zákazníkovi, nebo naopak. Neseděla mi úplně výtvarná stránka, ale z hlediska kvalit scénáře a režie by si film zasloužil absolutní hodnocení. Celkový dojem: 85 %. (02.05.2010)

Jednoduchý příběh o komplikovaném penfriendství zasypaný balastem "roztomilých" bizarností, které jakože dodávají postavám rozměr, ale ve skutečnosti jsou jen nicotným plnivem. Až na pár těch skutečně základních vlastností, např. touhy mít přítele, které jsou ovšem dík tlaku absurdit maximálně zjednodušeny, jde o smršť detailoidních výkalů. Až vás někdo charakterizuje jako člověka, který si sedá na prkýnko při močení, ač je chlap, zásadně na stole nemá více než tři hromádky DVD a nerad jezdí metrem, protože se bojí, že ho sežere eskalátor, možná vám konečně dojde, že lidská podstata se nachází někde jinde. Neny ftipny. (24.05.2010)

Pravdepodobne nejdepresivnejsi animak, co jsem kdy videl a taky jeden z nejdospelejsich. Australska holcicka s flekem na hlava, ktera nema zadny kamarady jenom kohouta, fotrik vycpava ptaky a matka chlasta si dopisuje s tlustochem z ameriky, kterej furt jen zere, ma panicky zachvaty a boji se lidi, uz jen to zni znacne odlisne od klasicky animovany produkce. Jenze tady navic Elliot macha hlavni hrdiny v samotnym dne, takze dojde na spoustu umrti, blazinec, chlastani a podobne a vsichni tu jsou porad nestastny, trapi se, jediny co je drzi pri zivote jsou vzajemny dopisy. A tohle vsechno je rozvinuty na minimalni plose a dej tak skoro neopusti dva domy a sestava pouze se stridavyho predcitani a psani dopisu hlasem vypravece. Navic celkovy depce pomaha i animace, ktera je znacne pokrivena, uchylna, ale i stylova a celej New York je udelanej cernobile. Ale aby to cloveka uplne nerozsekalo, film je zaroven natocenej tak jakoze mile a vtipne a dojde sem tam i na sice zbytecny, ale vtipny, infantilni forky. Lepsi 4*. (28.10.2009)

Velký duch kritického tónu nesoucího se příjemným příběhem dvou osamocených lidiček, kteří chtějí a mají co říct světu, ale říkají to jen sobě a přitom jim svět uniká... Vše v tomto dílku má svůj smysl, zrůdnost animovaných postaviček i okolního světa, vystavění příběhu a opravdu humorný a trefný text. Velmi mile mne snímek překvapil a zapisuji si jej navždy do kolonky "The best"... (18.09.2011)

Co na to říct, výborný úvod s melodií, která ne mě působila zábavně, dojímavě, hravě a byla z ní cítit naděje. A nač se tu rozepisovat, když úplně stejné dojmy ve mě vzbudil i film jako celek. Jeden z nejzajímavěji udělaných animáků pro dospělejší publikum, u kterého mě chvílemi přepadaly silné deprese a přesto jsem si ho dokázala užít, hlavně díky té ironii ze života, jíž je film bohatě prošpikován. (13.05.2011)