Mary a Max

Pravdepodobne nejdepresivnejsi animak, co jsem kdy videl a taky jeden z nejdospelejsich. Australska holcicka s flekem na hlava, ktera nema zadny kamarady jenom kohouta, fotrik vycpava ptaky a matka chlasta si dopisuje s tlustochem z ameriky, kterej furt jen zere, ma panicky zachvaty a boji se lidi, uz jen to zni znacne odlisne od klasicky animovany produkce. Jenze tady navic Elliot macha hlavni hrdiny v samotnym dne, takze dojde na spoustu umrti, blazinec, chlastani a podobne a vsichni tu jsou porad nestastny, trapi se, jediny co je drzi pri zivote jsou vzajemny dopisy. A tohle vsechno je rozvinuty na minimalni plose a dej tak skoro neopusti dva domy a sestava pouze se stridavyho predcitani a psani dopisu hlasem vypravece. Navic celkovy depce pomaha i animace, ktera je znacne pokrivena, uchylna, ale i stylova a celej New York je udelanej cernobile. Ale aby to cloveka uplne nerozsekalo, film je zaroven natocenej tak jakoze mile a vtipne a dojde sem tam i na sice zbytecny, ale vtipny, infantilni forky. Lepsi 4*. (28.10.2009)

Oči Mary Dinkle měly barvu jako zabahněné louže. Na svět přišla jako nehoda a zatím co snila o lepším životě, tak v New Yorku ve stejnou dobu se Max Horowitz….. Vezměte krátký jednoduchý příběh o touze dvou zvláštních lidí mít přátele a nafoukněte ho pro oživení příjemnou hudbou, veselou mimikou obličejů a černohumornou vatou do 90ti minut. Úžasná animace ,,stop motion“ ve smutném příběhu, který stojí za zamyšlení. PŘÁTELE SI NA ROZDÍL OD PŘÍBUZNÝCH VYBRAT MŮŽEME. A JÁ SI VYBRAL TEBE… . A tedy i za vidění. PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE ne NAPĚTÍ * Víte že? Když už jsme u těch smutnejch příběhů – sháním práci!!!! Tak kdyby někdo náhodou…Ať není můj život stejně smutnej jako Mary a Maxe. (20.11.2009)

neviděl jsem zatím ani jeden Elliotův kraťas, takže nemůžu (aspoň zatím) posuzovat, jak moc tento film pouze rozvíjí některý z nich. Hlavně tedy toho Harvieho. A možná je to dobře, protože absolutně nezasažen jeho stylem příběhů i stylem režie jsem si mohl film bez jakéhokoliv problému užít. A že jsem si ho užil. Vůbec nechápu jak jsem ho mohl tak dlouho přehlížet, neboť teď mám vážné obavy o Vzhůru do oblak, který byl doposud mým nejlepším animákem roku 2009. I když možná se tento film ani nedá pokládat za klasický animák, protože vůbec neuznává většinu jejich pravidel, chybí jakýkoliv hluchý dětinský moment a k tomu je film plastelínový, což ho taky odlišuje. Skvělá práce s postavami, pečlivě skládané dopisní monology, úžasný příběh o přátelství, pocitech zmaru a osamění, černý a až absurdní humor, v neposlední řadě pak dobrý soundtrack a Seymour Hoffman, který si Maxe bezesporu užívá, dělají z tohoto filmu zvláštní a perfektní příběh, který přes všechno zlo, kterým se musí hrdinové prodírat, v sobě skrývá jakýsi optimismus a naděje. Na konci jsem byl dojat a uchvácen, jak někdy takovýto "malý" a neznámý film může na člověka zapůsobit. Opravdu zvláštní. PS: a málem bych zapomněl, samozřejmě můj oblíbený aspekt mnoha filmů a několika seriálů - vypravěč - taky úžasně formuje zajimavost Mary a Maxe. Jeho trefné poznámky a popisy dobře doplňují Maxův skepticismus a neustálý pesimismus. U Mary zase její neštastné mládí s nepříliš štastným dospíváním a dospělostí. PPS: I have never used a condom aneb krátká ukázka pro ty, kteří se na to z nějakého šíleného důvodu chtěj dívat s dětmi :-)) PPPS: deprese se nedostavila, spíše radost a úžas, a pak ten pocit, který mně okamžite chytne, když shlédnu nějaký film, kterému pak dám 5 hvězd a 100% ;-) (20.10.2010)

Černobílá pestrost kreslených kulis. Film, na který se dobře divá, který má srdce a emoce. Adam Elliot přistupoval k MARY A MAX s láskou a to v konečném výsledku představuje daleko větší význam, než když všechnu svojí práci věnovat pro komerční úspěch. V tom je největší kouzlo filmové práce. Výdělky filmů nezaručují skutečnou rozmanitost všech pocitů. (06.12.2012)

Ty věci lidský zas... Jsme hlína, jsme plastelína... Ach! . . . Jsem písek, v Poušti vyprahlý! Ještě že je pitek, můžu se jít opít. Mezi lidi zas, samosebou vybraný... %-] . . . Qué sera... - - - - - (Poprvé viděno 16.9.2011 na pátečním >plastelínovém prostoru< , hodnocení 6909., komentář zde marný jako pětistýsedmdesátý - 16.9.2011) (16.09.2011)