Mary a Max

Velký duch kritického tónu nesoucího se příjemným příběhem dvou osamocených lidiček, kteří chtějí a mají co říct světu, ale říkají to jen sobě a přitom jim svět uniká... Vše v tomto dílku má svůj smysl, zrůdnost animovaných postaviček i okolního světa, vystavění příběhu a opravdu humorný a trefný text. Velmi mile mne snímek překvapil a zapisuji si jej navždy do kolonky "The best"... (18.09.2011)

Tohle není zrovna můj šálek čaje, ale uznale kývám hlavou, že filmu nemám, co vytknout. Příjemná animace, zajímavá myšlenka s ponaučením pro mladší diváky a celkově příběh, který umě pracuje s humorem, vážnými emocemi i nadsázkou. Mary a Max je jeden z těch filmů, které hladí - a to ne takovým tím laciným způsobem, právě naopak... 7/10 (02.01.2016)

Fenomenální australský animátor Adam Elliot rozvedl svůj Oskarem oceněný krátkometrážní příběh Harvieho Krumpeta, mírně ho modifikoval a rozvinul a vznikl tak nádherný celovečerní (v takovém rozsahu jeho první) film o Harvieho reinkarnacích. Mary Daisy Dinkle a Max Horowitz jsou opět tak trochu jiní lidé, místo cigaret je trápí čokoláda a alkohol, oba jsou tak zoufale sami, že jejich přátelství musí být navázáno přes půlku světa, ale možná právě proto je tak neobyčejné. Adam Elliot využívá až expresionistickou poetiku a svět jeho animovaných postav je hodně morbidní, svět Mary Daisy Dinkleové navíc hodně připomíná animovanou obdobu světa Jeunetovy Amélie z Montmartru, a to nejenom shodně pojatým módem vypravěče. Obé staví na principu náhody a mnohdy tvůrce inscenuje věci velmi kuriózní, z obého je zřejmá fascinace (nejčastěji obskurním) detailem, leč Mary a Max popisuje přeci jenom podstatu věcí mezních, vykolejených, ponuré životy alkoholiků, loserů, psychicky narušených jedinců, přesto je výsledný dojem více než pozitivní. Nádherný, skutečně nádherný film... Podobné filmy: Harvie Krumpet (07.11.2009)

Ty věci lidský zas... Jsme hlína, jsme plastelína... Ach! . . . Jsem písek, v Poušti vyprahlý! Ještě že je pitek, můžu se jít opít. Mezi lidi zas, samosebou vybraný... %-] . . . Qué sera... - - - - - (Poprvé viděno 16.9.2011 na pátečním >plastelínovém prostoru< , hodnocení 6909., komentář zde marný jako pětistýsedmdesátý - 16.9.2011) (16.09.2011)

Nejpříjemnější překvapení posledních měsíců. Za úžasně odpudivou vizuální stránkou se odehrává jeden z nejsilnějších, nejkrásnějších, ale i nejvtipnějších příběhů o přátelství a lidské jedinečnosti. Vyprávění je protkáno dětskou fantazií a naivitou, zároveň střihnuté nekompromisní realitou a okořeněno humorem černým jak kafe. Vše ještě umocněno fantastickou hudbou a výše zmíněnou vizuální jedinečností. Co více dodat, prostě TOP 20. Od teďka taxíkem jedině pozpátku! (16.02.2010)