Režie:
Blake EdwardsScénář:
JP MillerKamera:
Philip H. LathropHudba:
Henry ManciniHrají:
Jack Lemmon, Lee Remick, Charles Bickford, Jack Klugman, Alan Hewitt, Jack Albertson, Mel Blanc, Lynn Borden, Charlene Holt, Jack Riley, Ken Lynch, Bert Stevens (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Uznávaný odborník v oblasti public relations ze San Franciska je "společenský" piják... který nikdy nepřestává být společenský. Jeho horlivá žena začne pít, aby s ním držela krok. Mají zlaté časy. Jenže pak se všechno obrátí... Film Dny vína a růží získal celkově pět Oskarových nominací a Oskara pro nejlepší píseň za působivou ústřední melodii Henryho Manciniho a Johnyho Mercera. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Blake Edwards měl neskutečný dar. Dokázal spojit komedii a drama ve filmu, kde fungovaly společně naprosto dokonale. Tady je to ale vidět trochu jinak než v jiných jeho spíše komediálních filmech. Tady je první poloviny rádoby komická, aby se ve druhé části stala dokonale dramatickou, drsnou a sebedestruktivně krutou. Výborné herecké výkony! ()
Zpočátku úsměvná romantika, postupně však čím dál depresivnější drama stojící na velmi přesvědčivé ústřední dvojici. Výborný film o závislosti a jeho (pro mě překvapivý) konec jenom potvrdil, že zdaleka nejde o obyčejný snímek s nalajnovaným vyústěním. Jen ta péče o dítě trochu drhne, přitom ono samo mohlo být pro příběh využito ještě lépe. Celkově hodnotím 4* a kvituju, že můj oblíbenec Edwards si uměl dobře poradit i s nekomediálním žánrem. ()
Tryzna pro mě. Alkoholová dramata nemám rád. Jsou smutná, a osudy těch lidí v nich úplně zbytečné. Je to samozřejmě většinou dobře zahrané, a ze života. Jack podává fantastický výkon, jeho demolice skleníku by měla být promítána v detoxu místo přivítacího pohovoru. Lee Remick se mi nelíbila, tupej výraz, naprostá absence sex appealu (tím myslím tu střízlivou část na začátku). Film je opatřen skvělým dabingem ČST Praha (Vladimír Brabec - Eva Hudečková). ()
Tvůrce "panteří série" či "Snídaně u Tiffanyho" uměl natočit i pořádně syrové drama. Nezvykle otevřený film zaznamenává závislost dvou pijáků (což je neobvyklé, protože tématicky podobné filmy se většinou zaměřují na solitéry) a mapuje jejich manželství až k rozpadu. Edwardsův snímek, využívající záběry s velkou hloubkou ostrosti, začíná jako lehká komedie ve stylu Billyho Wildera, ale směr, kterým se záhy ubere, je v kontextu předešlého dění šokující. Jack Lemmon, známý především jako představitel milých chlapíků z vedlejšího apartmá, se odklonil od svého zavedeného hereckého projevu a vyměnil ho za studii člověka propadlého závislosti. Vzhledem k dalším Lemmonovým filmům lze tento obrat přirovnat k proměně Jimmyho Stewarta ve "Vertigu". 9/10 ()
Tak ako mi rozvláčna snímka s kráľovnou Hepburn spríjemnila pochmúrne popoludnie (Snídane u Tiffanyho), Lee Romick si nedokázala uchmatnúť celý film pre seba a hoci je námet i scenár (bohužiaľ, až v druhej polovici) dokonalý, filmové prevedenie s typickým pomalým štýlom Edwardsa, ma nepríjemne nudilo. Sentimentálni hudobníci Mancini a Mercer však dodali tejto chvíľami mdlej drámičke hlbší rozmer a hlavne druhá polovica je úkažkou obsahovej geniality, keď si predstavujem, že takto nejako to medzi dvoma manželskými bláznami asi vyzerá. Jacka Lemmona netreba komentovať, len škoda, že patetický Tiffany ulahodil môjmu romantickému srdiečku viac. :-) 70% ()
Galerie (29)
Zajímavosti (16)
- Ve filmu zazní píseň „Days of Wine and Roses“. Hudbu k ní zkomponoval hudebník Henry Mancini a text skladatel a textař Johnny Mercera. Za svou práci obdrželi Oscara za nejlepší původní píseň a v roce 1963 ceny Grammy za nahrávku roku a skladbu roku. Text písně se skládá pouze ze dvou vět, z nichž každá tvoří jednu ze dvou slok písně. (sator)
- Aby Lee Remick, představitelka Kirsten Arnesen Clay, v opilecké scéně v motelu podala co nejpřesvědčivější výkon, byla před natáčením hypnotizována. (Cherish)
- Jack Riley v tomto filmu debutoval. (Pumiiix)
Reklama