Nedodržený slib

Ono v podstatě každému městu a jeho minoritě by se na památku mohl natočit nějaký ten pomník... Neměl jsem s filmem problém, nepáčí z diváka city, nehrne šílený dialogy ani zběsilé scenáristické zvraty, jenom mi prostě z hlediska své výpovědi přišel úplně zbytečný. Navíc bych stříhal, protože ti partyzáni (a šachy!) už byli spíš pro zlost. Poslední měsíc jdu tak trochu "po stopách Jiřího Chlumského" a jeho "Sedm dní" i "Venuše" se mi líbily víc.Trochu paradox, že ostudnou epizodu slovenských dějin dali natočit Čechovi :-) (23.09.2013)

Přiznám se, že už jsem dlouho neviděl výborný slovenský film. A přiznám se, že jsem ještě neviděl žádný slovenský pohled na konečné řešení židovské otázky na Slovensku. Až teď s tímto snímkem. Je to dílo na skutečně vysoké úrovni. Sebereflexe, skvělé herecké výkony, nádherný soundtrack i věrohodné lokace a nádherné záběry na Tatry. Děj nás zavádí do období těsně po vzniku Slovenského státu. Začátek filmu je krásný a přenáší nás do doby před válkou, do doby rozpadající se Československé republiky. Přesto divák - snad proto, že tuší jak to asi s představovanými židovskými protagonisty příběhu dopadne - má neblahý pocit konce čehosi hezkého. Geniálně to charakterizovala odlepivší se známka s T. G. Masarykem ve sklenici vody. Jako by to bylo rozloučení s mladou republikou, demokracií a svobodou. Zejména Židé cítí, že se nad nimi stahují temná mračna. Duchapřítomní využili zavčasu možností odjet pryč do Ameriky, Palestiny a někdy i bohužel do zemí, které záhy zaplavil šedý mor nacismu. Ti šťastnější se zachránili. Většina však nechtěla opustit své stařičké rodiče, své živnosti, obchody, majetky... Nesmět do obchodů, biografů a nosit potupnou žlutou hvězdu, bylo potupné ale dalo se to snést. Nikoho ani v nejmenším nenapadlao, že s každým dalším transportem mizí celé rodiny navždy. Netušilo se, že vlaky míří většinou do Polska do konečných stanic obehnaných ostnatými dráty s ohnivě kouřícícmi komíny chuchvalce mastného dýmu v povzdálí.... V té naivitě a snad i díky Vetchému mi snímek hodně připomněl film Všichni moji blízcí. I tam otec (Abrhám) nedá na varování a diví se při nákupu vily od původního majitele (Menzel) proč prchá do Ameriky ,, - co nám ti Němci mohou udělat? Akorát řvou... '' .Jak ale Martin prokličkovává s obrovským štěstím a náhodou nástrahami osudu, spíše mi připomněl film Evropa díky záměně identity. Hodně o této době čtu a některé příbehy lidí židovské víry (nemám rád slovo Židé) jsou neskutečné. často o osudu jedince rozhodla zdánlivá maličkost... A o tom je i tento příběh Martina Friedmanna. ----- Měl jsem velký zážitek a tohle dílo doporučuji vidět! * * * * (03.05.2013)

Už hádam nikto nepochybuje, že slovenský film ožíva. Za dva roky vzniklo niekoľko viac či menej úspešných filmov, ale až tento ma presvedčil, že kvalita slovenského filmu má stúpajúci trend. Najsilnejšou zbraňou tohto filmu je samozrejme príbeh vychádzajúci zo skutočnej udalosti. Film má slušnú stopáž okolo dvoch hodín, takže režisér na nič netlačí a príbehom sa mihne všetko, čo tvorcovia pokladali za dôležité. Spočiatku mi vadil slabší rozjazd, nie úplne presvedčivé výkony hercov, ale odkedy vystúpi náš hlavný hrdina v pracovnom lágri v Seredi, film odrazu naberá na dramatičnosti, je plný zajujímavých scén s pôsobivými interiérmi a exteriérmi. Hudobný doprovod je výborný, skvelo zvýrazňuje scény a v istom momente mi naskočila husia koža, konkrétne pri zatváraní dverí vagónov druhého transportu smerujúceho do Poľska. Nádherné exteriéri slovenských hôr s výborným príbehom dodávajú filmu pocit niečoho, čo u nás už dlho nebolo. Filmom sa mihne obrovské množstvo známych tvári, hlavne slovenského ale aj českého filmu, prevažne v malých úlohach. Celkom hodnoverne pôsobil Luknár v úlohe veliteľa lágru. Vydarených scén je tu viac. Napr. poprava zajatých nemcov v horách, útok nemeckého lietadla a ranený kôň, scéna v ktorej rabín (M.Slovák) vrieska, že už nechce byť židom...Samozrejme film má aj slabšie miesta. Spomínaný slabší úvod, nevyrovnané herecké výkony, miestami zbytočne spomalené zábery ,nevyužitá postava J.Tisa a neodpustiteľná scéna smiešneho komparzu, t.j. davu, ktorý po strelenom góle uteká lynčovať a biť židovských chlapcov, ale akosi sa im nechce behať a asi ani veľmi biť. Celkovo hodnotím film veľmi pozitívne, zvlášť keď je náš a som rád, že konečne vznikol film, na ktorý môžme byť aspoň trošičku hrdí a ani za hranicami by nám tento film nemal urobiť hanbu. Slabšie štyri hviezdičky. 70%. (03.05.2009)

Začiatok a ešte aj dlhšie po ňom je film bohužiaľ absolútnym strojovým napĺňaním šablóny o tom, ako má vyzerať film o židovskom osude počas 2.S.V a nazval by som ho ťažko akademickým. Našťastie potom začne byť nepredvídateľný (ak si neprečítate tunajší obsah), pretože je založený na skúsenostiach konkrétneho človeka. Meníme spolu s ním často lokality a sledujeme jeho predieranie sa vojnou a životom. Chlumský ukázal, že sa dá v našich podmienkach nakrútiť dobre vyzerajúci film s kvalitnou výpravou, o nejakej filmárskej odvahe alebo nebodaj inováciách nemôže byť ani reč. Je to stávka na istotu. Keď nám pred rokom Maďari ukázali, ako sa dá moderne nakrútiť film o hrôzach v koncentráku, tak Nedodržaný sľub pôsobí v jeho svetle ešte viac spiatočnícky. (30.08.2016)

(CINEMA MUNDI 2010) Nedivím se tomu, že NEDODRŽENÝ SLIB byl vyslán za Slovensko na Oscara, protože v sobě spojuje dostatečně silné téma i realizační zdatnost nevídanou nejenom v rámci slovenské, ale i české polistopadové tvorby. Nepřekvapuje mě ale ani to, že se nedostal do užšího výběru, protože se jedná nejenom o film definitivně účtující s minulostí slovenských Židů za druhé světové války, ale i s ostatními filmy, které vznikaly především v 80. letech díky slovenským ateliérům na Kolibě. Podnětnost finančně dobře zajištěné projektu, což je na něm v tom nejlepším slova smyslu vidět, spatřuji ve spojení stylu slovenských děl z koncentračního prostředí a těch ruských partyzánských, protože jinak jde "pouze" o důsledné naplnění konceptu se vším, co lze očekávat (v tom pozitivním, ale i negativním slova smyslu, např. poslabší, ale v kontextu české a slovenské tvorby nadstandardní postsynchrony). Koncept ale oceníte jenom v tom případě, pokud přistoupíte na to, že nejde o introspektivní vyprávění z pohledu hlavní postavy, i když jí je přisouzena řada hlediskových záběrů, ale o národní film - svým tématem i vztahem k jiným slovenským spřízněným, nutno podotknout že ale kvalitativně lepším kouskům. (28.02.2010)