Obsahy(1)
Daniela Kolářová a Milan Lasica v bystré komedii o tom, jak se manželé pokusí během hodiny a půl změnit stereotypy třicetiletého manželství. Inscenace Studia DVA... Dobré francouzské komedie v sobě mají vždy nejen duchaplnost a lehkost, ale taky neotřelý pohled na milostné vztahy. Taková je i komedie Géralda Sibleyrase, kterou napsal ve spolupráci s Jeanem Dellem. Starší manželský pár je pozván na společnou večeři ke svým přátelům. Jenže ženě se nechce nikam jít. Rozvíjí se dialog o manželství, během něhož se narodily tři děti, nejmladší z nich právě opustilo domov, narodilo se první vnouče a žena cítí prázdnotu nastávajícího období. Ve vtipném dialogu o tom, co znamenají desítky let dosavadního života a čím naplnit ten společný "zbytek", vás komedie pobaví bystrými postřehy i skvělými výkony obou protagonistů (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Kvalitná predloha, ktorá však na mňa neurobila najlepší dojem. Veľký problém vidím v rušivej dvojjazyčnosti textu (ja toto česko-slovenské "znásilňovanie do bratstva" naozaj nemusím, navyše dlhoroční manželia sa predsa takto nerozprávajú), ale čo je najväčším prekvapením, hra zadrháva najmä na výkonoch inak excelentných hercov Kolářovej a Lasicu. Kolářová je v úlohe celkom utopená a majster Lasica akoby nestihol zvládnuť text - jeho civilný, odriekávajúci prejav bez akejkoľvek intonácie pozbavuje pána Sansieu akejkoľvek presvedčivosti. Lasica dobre vie, že jemu na úspech publika postačuje byť na pódiu (jeho obsadenie je pre každého režiséra hrou na istotu), ale nemyslím si, že by sa na to chcel spoliehať. Žeby sa nestihol s naučeným textom dostatočne zžiť? Nuž, vyzerá to tak. Tak veru, tak. Rozpačité... ()
Hra pro dve osoby, ve ktere na sebe strhava vetsi pozornost Milan Lasica, a neni to jen tim, ze jeho postava ma v textu vetsi porci bonmotu. Lasica je danovym poradcem, ktery prodal firmu a chce jit ke svym znamym na veceri, od prvni vety, takze se divak muze polozit do kresla a nechat se unaset jeho slovensky pronasenymi komentari. Kolarova mi neprisla uplne stoprocentni, ale na druhou stranu, hru nezkazila. Nebudu take popirat, ze videni sveta Lasicovy postavy je mi blizsi nez jeho manzelky. "Tak ty tu v centru Parize ve 220 m byte kazdodenne bojujes o preziti":) ()
Viděno ve "Švanďáku" a skvěle jsem se bavila. Ze začátku jsem měla strach, že to ti dva herci neutáhnou. Ale jakmile se na jevišti objevila Daniela Kolářová, nastala slovní smršť, která se nedala zastavit. Hlašky, které vypouštěli oba herci z úst jsem ani nestihla počítat. Moc pěkné bylo i to, že pan Lasica mluvil slovensky a paní Kolářová česky. Tím jejich slovní přestřelka získala na větším rozměru, protože se skvěle doplňovali. U našich známích to v domácnosti funguje naprosto stejně. Televize této hře trošku ubírá, mnohem lepší je ji vidět naživo. ()
Příběh o tom, jak manželé na prahu důchodového věku mají odejít na návštěvu k manželovu obchodnímu partnerovi, ale manželku zrovna popadne zásadní životní krize. Na divadle je to samozřejmě daleko větší zážitek než v televizi, myslím že i my mladší v pohodě zvládneme Lasicovu slovenštinu a po chvíli už to člověk ani nevnímá. Oba protagonisté jsou nicméně výborní. ()
Současná francouzská konverzační komedie autorů Sibleyrase a Della obsahuje spoustu kultivovaného humoru i smutnějších momentů. Inscenace Studia Dva tuto v podstatě bulvární látku zpracovává dost konvenčně, což ale v žádném případě není na škodu. Elegantní scénografické řešení (ten béžový závěs tvořící stěny bytu byl nádherný), povedená hudba, vhodně zvolené obsazení - tedy přinejmenším na první pohled. Milan Lasica i Daniela Kolářová jsou skvělí herci a jejich obsazení vyvolává nemalé očekávání. Lasica těmto nárokům beze zbytku dostojí, v roli čerstvého důchodce Pierra je naprosto famózní. Kolářová coby jeho nenaplněná manželka Laurence už dopadla o něco hůře: obzvlášť na začátku jsem jí nevěřil ani slovo. Kdo ví, snad byl na vině důsledně spisovný text, který jí příliš nešel do úst, ale něco v její intonaci mi dělalo neuvěřitelný problém zapomenout, že sleduji herečku, a soustředit se na postavu, kterou představuje. Připadala mi strojená, nepřirozená, v křeči. Postupem času jsem si zvykl - a ona se na oplátku vylepšila - nicméně pořád mám dojem, že její výkon je to jediné, co v téhle inscenaci tak úplně nefunguje. A to byla hra vybírána pro ni na tělo! Velice podařeným prvkem je jazyková dvojjakost tohoto hereckého partnerství - Kolářové Laurence mluví česky, Lasicův Pierre slovensky. Funguje to naprosto nádherně. V celkovém pohledu představuje Půldruhé hodiny zpoždění ani ne půldruhé hodiny kultivované zábavy na úrovni s trochou dojetí, ale výraznější dojem nezanechá. Modelový příklad toho, čemu se trochu hanlivě říká "dobře udělaná hra." Já proti dobře udělaným hrám nic nemám, obzvláště pokud jsou udělané takhle dobře. A jsem velice rád, že se čas od času objeví v záznamu na ČT. Jen houšť! ()
Reklama