Lůno

V hlavní roli velké hluboké oči Evy Green a šnek. Lůno má stejnou krevní skupinu jako Kód 46 nebo Neopouštěj mě a v tomto subžánru poetické sci-fi z nedaleké budoucnosti/alternativní přítomnosti je asi tím nejkomornějším, co v poslední době vzniklo. Svoji meditaci nad oidipovským komplexem Fliegauf situuje na chladné pobřeží severského ostrůvku (?) působícího dojmem bezčasí a vytržení z reality, do které nás letmo zasazuje pouze zmínka o Japonsku. Veškeré pnutí ve filmu vychází z interakce dvou ústředních postav, jejichž vzájemný vztah postupně prochází několika odlišnými fázemi. Jak příběh pozvolna plyne ke svému nevyhnutelnému vyústění, začíná být jasné, že tím nejkrásnějším tady nejsou precizně komponované záběry přímořských pláží nebo stěží postřehnutelný, ambientní doprovod Maxe Richtera, ale skrz naskrz altruistické jádro filmu, v němž dochází k láskou motivovanému sebeobětování ve prospěch pokračování jiného, milovaného života. "I keep dying :-(" "Try again :-)" (01.08.2011)

Působivé obrazy chladného pobřeží, podivné bezčasí, oku lahodící pohled Evy Green, meditativní záběry, „vizionář“ za kamerou a do toho všeho fantaskní téma, kterak svého osudového muže přivede hlavní hrdinka na svět znovu, jako svého syna. I když venku pobíhají klony, všechno je jinak takové, jaké to známe. Navíc natočené tempem hlemýždě, který to zavřený v krabičce dávno všechno přestal pozorovat. Skutečný dramatický efekt se ke mně ale bohužel nedostavil. (31.08.2012)

Nápad/téma za milión, ktorý ma potešil rovnako ako svojho času jeden kórejský kolega, ale tu veškerá paralela končí. Womb je europart v plnej polnej, hypnoticky pomalé tempo, stelesnený minimalizmus vizuálny aj výrazový, ale napriek tomu so silným impaktom. Fliegauf nahlas medituje a rovnaký (niekedy až zbytočne moc široký) priestor necháva aj divákovi. Analyzovať budem pri pive, snáď len že Smith (veľmi zaujimávy typ) aj bongirl Eva tu hrajú hereckú superligu. 75% (30.08.2011)

Najprv si ujasnime jeden fakt. Eva Green je krásna a talentovaná herečka, ktorá filmu dodáva potrebný nádych romantiky i smútku. Ďalej treba do nebies vychváliť náramne fascinujúce pobrežie, opustenú atmosféru stiesnených, no zároveň útulných priestorov malej chatky a všetky ostatné okolia/interiéry natáčania. Spočiatku sa jedná o značne netradične poňatý film, ktorý diváka dokáže svojou nenútenou romantikou chytiť za srdce a potom.. mu ho ku koncu tak trochu bezcitne urvať. Spokojnosť bola nesmerná, až kým na scénu neprišla možnosť "genetickej replikácie" Tommyho a s ňou spojený stereotyp a sterotyp.. a.. Dej sa prestal posúvať, všetko mierne stagnovalo a počiatočné nadšenie v priebehu času vyprchalo. Škoda, naozaj veľká škoda. [MFF Cinematik 2011, PN] (15.09.2011)

Skvěle hutná atmosféra, silné téma, perfektní kamera, ale Lůno dojíždím na tom, že chce líným stylem vyprávěním prodat fatálnost vztahu ústřední dvojice, ale to se mu na tak malém prostoru ani zdaleka nepodaří. Tady měl jít Fliegauf buď do extrému a natáhnou stopáž na dvě a půl hodiny, což by přežili jen nejodvážnější, nebo se zaměřit jen na jedné životní fázi a na ní celý vztah rozpitvat. Jinak samozřejmě skvělá Eva Green. (02.04.2012)