Dar

Úprimne som z filmu ostal trochu sklamaný. Nechcem tvrdiť, že by išlo o zlý filmový počin, ale nejako ružovo by som to tiež nevidel. Film je miestami jemne melodramatický a má veľa momentov, kde si človek hovorí, že skutočne idú len udierať na city. Ale na druhú stranu je tu zase aj dosť momentov, kde som si povedal, že to tie city vie vyvolať tým správnym spôsobom. Nemal som rád Grace a jej myšlienky, že trpí sama a všetci sú proti nej, Ostatné postavy sú celkom okey, ale nie je tam momentka, kde by človek skutočne chcel týchto ľudí nejako viac spoznať. Najzaujímavejšou bola Carey Mulligan a situácia, ktorou si musela prejsť, no nič tu pre mňa nehovorí, aby som si ten film pozrel znovu. Celkovo je to taký lepší okey film s dobrými hercami a dobrými momentkami, ale rovnako aj film, kde mnoho scénok bolo trošku melodramatických. Hodnotenie: B- (15.01.2016)

Jako člověk, který o dané problematice ví více než by chtěl, můžu říct, že to je docela věrná sonda do fungování rodiny po ztrátě dítěte. Pravděpodobně díky osobní zkušenosti závěr ale nevidím nikoliv jako happyend, ale jako poměrně tragické prodloužení zármutku, které se schovává za ty zářivé úsměvy plné smíření. Jestli to tak mělo být pochopeno, klobouk dolů. Jen bych měl triviální postřeh pro začínající režiséry: Když na začátku filmu necháte zemřít postavu obzvlášť debilním způsobem hodným Darwinovy ceny - trochu si pod sebou podřezáváte větev pro pozdější budování vztahu postava - divák.. (28.12.2010)

Omlouvám se všem, kterým se film moc líbil, mě totiž ničím nepřesvědčil. Postavy se chovají i přes ztrátu Bennetta místy dost podivně. Každá samozřejmě truchlí po svém. Ale třeba Susan Sarandon je tak zralá do ústavu. Pro mé potřeby je Dar dosti malým filmem, u kterého jsem jen prozkoumal zda-li mě tyhle rodinné dramata dokáží zaujmout. Zjistil jsem že nedokáží. (25.10.2010)

Křehké na povrchu, silné uvnitř. Rosein něžný monolog o své životní lásce si budu pamatovat ještě dlouho... "I knew this boy who was really wonderful to me. The first time I saw him was in freshman English. He wore a baseball hat on the first day of school and our teacher made him take it off and his hair was all pasted on top of his head. And he smiled at me while he tried to fix it. We watched each other after that. And I started to feel like I knew him. I looked at his yearbook picture so often, I knew his face by heart. Our senior year, I took piano and he had soccer so we would pass each other every day after school in the exact same spot. And it became something I looked forward to so much so that I could tell you all the days he was absent because those were the days I was disappointed. And sometimes he would look at me, sometimes he would turn away, sometimes it would be so intense that we would start looking at each other from the very beginning of the steps. And then, on the last day, he talked to me. And everything he said was exactly how I pictured it would be, and he felt the way he felt in my dreams, and I thought everything was happening exactly the way it was supposed to. And I was the happiest I’ve ever been. Happy and scared all at the same time… And I was in love with him for four years. I barely knew him but everything was exactly how I imagined it, everything was just how I pictured it... I think he was the love of my life." (22.05.2010)

Pekne natočená dráma, nad ktorou by som možno ešte pred dvoma rokmi slintala blahom, ale dnes to už na mňa akosi nefunguje. Tak ako ma na druhý pokus vôbec nedojali Obyčajní ľudia, aj tu mi prišiel výborný námet pomerne nedotiahnutý. Ak má ísť o odhaľovanie vnútra rodiny a psychologickú analýzu smútku a vyrovnávania sa so smrťou, čakám väčšie emócie a takú tú pocitovú facku na záver, ktorá ma pripúta ku kreslu a prevráti vnútornosti naruby. Nedočkala som sa, ale aspoň Carey potešila tak ako vždy. (06.01.2014)