Gulliverovy cesty

Račte vstoupit do Liliputu. Průvodcem po něm vám bude živelný Jack Black, který s klasikou Jonathana Swifta naložil pěkně po svém. Pochopitelně z ní převzal jen ústřední nápad, protože si nevzpomínám, že by v knize byla zmínka o Avatarovi, Hvězdných válkách, Titanicu nebo Transformerech. Gulliver by mezi lidmi takřka neviditelný a zastrčený na podatelně a kolegyni z práce, do které je beznadějně zamilovaný, ani nedokázal pozvat na rande. Jenže ve chvíli, kdy pro ni začne psát vymyšlené cestopisy, se vydá pro extra článek do Bermudského trojuhelníku, kde na něj čeká království Liliput s milým králem, okouzlující princeznou a jejím intrikánským nápadníkem. Nejprve je nepřítelem, ale poté, co zachrání královi a jeho dceři dost netradičním způsobem život, stane se opěvovaným hrdinou, kterému postaví moderní sídlo a bude si užívat všech vymožeností, a navíc království tak trochu pomůže zbavit se nepřátelské armády.¨Nápadů je celkem dost a Jack Black je typem herce, kterého je obtížné zkrotit, ale tady svou živelnou komiku přece jen drží na uzdě a je to pro dobro věci, protože v "neživelných" pasážích, je to výborný herec. Herecky na to není sám a společnost mu dělají Emily Blunt, Billy Connoly, Chris O´Dowd nebo Amanda Peet, ale málokdo s ním stačí držet krok. Největší atrakcí je velký počet triků, které jsou na špičkové úrovni, a dovolil bych si vyzvednout naprosto bombastickou námořní bitvu Black versus nepřátelé z Blefscentu. Nepřehledná je i hudební složka, kdy Black jako producent a milovník rockové hudby rozhodl o tom, že budou znít filmem kapely Kiss nebo Guns n´ Roses. Škoda jen toho uspěchaného konce, který zbytečně kvaltoval, ačkoliv film má velmi střídmou stopáž. Bavil jsem se dobře, a hlavně je důležité zapomenout na knižní předlohu, protože ti, co ji mají rádi, mají tentokrát smůlu. Je to totiž komedie s Jackem Blackem, kterému není nic svaté. (13.02.2011)

Nejtvrdší vzorek hulili tvůrci Tureckých hvězdných válek v roce 1982 a protože ten rok byla slušná úroda, rozhodli se, že archivují něco i dalším generacím.Čas od času se stane, že se archiv otevře a něco málo se nabije do skla (špeky se nebalí, protože pak by toho z archivu rychle ubývalo), udělá se pohodová atmosféra, skleněnka koluje a všichni přítomní se smějou i největším kravinám a napadají je věci, které jsou za hranicemi lidského vkusu a logiky.Tuto proceduru zřejmě absolvoval i tým kolem Roba Lettermana, jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak mohlo někoho napadnout (a poté ještě nepochopitelněji...i ztvárnit) tuto dementní (ne)komedii.Gulliver's Travels nejsou vtipným filmem, spíš dosti trapným, se spoustou totálně WTF scén (Jack Black močící na hořící palác v zemi Lilliputů...cože?), s logikou, která si udělala hodně dlouhou a dalekou dovolenou (během chvíle lilliputy postavený luxusní byt v lidské velikosti...cože kurva?) a tupým scénářem psaným 4 letým dítětem scénáristy.Zkomedializování klasických pohádek se nebráním, ale nesmí to být za cenu nelogičností a scén, které jdou za hranice absurdity.Gulliver's Travels jsou zklamání a s tím, že mám rád Jacka Blacka jsou pro mě zklamáním dvojnásobným - lepší 1*. (06.03.2011)

Jack Black předvedl opět svou filmovou jistotu, kterou využívá ve všech svých snímcích. Film těžko dosáhne na nějaké lepší kritiky, protože jeho kvalita není zrovna oslnivá. Závěrečné muzikálové číslo tuto skutečnost jen podtrhne. Upřímně Blacka zase nějak moc nemusím, ale například ve Škole Rocku byl vynikající. Tady je pouze průměrný. Gulliverovy cesty celkově obsahují mnohem větší potenciál než těchto 75 minut (nepočítám titulky). (19.02.2011)

Tak to je fakt ptákovina :D.. asi jsem přehlédla to označení "rodinný" film, protože to tak fakt je. Je tam láska pro maminky, roboti pro akční synátory, princezny pro holčičky a životem zničení a neambiciózní chlapíci (jako nic pro vám pánové) pro tatínky. Já jsem byla úplně mimo jakoukoliv skupinu, takže mě to moc nebavilo.. (13.02.2013)

Přiznejme si to, Jack Black nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi. Nemá k tomu tisíce efektů jako Michael Bay, ale celkem zajímavé nápady a svůj osobitý humor, který nemusí každému sedět a není to přesně můj styl. Nicméně kdo si pustí jeho film, ví, do čeho jde a v tomto případě to i dostane. V Gulliverových cestách se mu povedlo poskládat dobrý herecký tým (jedna ze silných stránek snímku), napsat děj, který má hlavu a patu a byl na světě průměrné dílo, které nemůže překvapit, ale ani příliš zklamat. Škoda jen toho agitačního tanečku na závěr. 50% (12.03.2011)