Iluzionista

Tomuhle kouzlu jsem nepodlehl především proto, že Iluzionista paradoxně není novým filmem Sylvaina Chometa, i když ho nezpochybnitelně natočil, ale je ,,novým" filmem Jacquese Tatiho, duchu jehož poetiky je tu vše podřízeno a z ní jedině čerpá tento určitě originální a zajímavý projekt. Je to zjevný hold a poklona velké francouzské legendě (a zřejmě i režisérovu velkému vzoru), sám jsem ale nikdy tak úplně nepodlehl kouzlu groteskní postavy pana Hulota, a možná ani proto mne úplně nepohltí jeho epigoni. Vraťte mi Chometa! Chci jeho nezaměnitelnou poetiku! Chci všechnu tu podmanivou magii a bizarní postavičky! Chci být zase okouzlován a dojímán! Přes všechnu tu nostalgii konstatuji: dosud nejslabší film Sylvaina Chometa a podobné rozčarování z inflace uměleckých hodnot, jako v případě režisérské kariéry Michela Gondryho a jeho posledního filmu...značky Gondry ani Chomet už nejsou tím, čím bývaly... (29.06.2011)

Když jsem před nedávnem u staršího snímku pana Chometa (Les Triplettes de Belleville) psal, že se v něm nepohybují žádné skutečné postavy ale spíše kreaturky, v koutku duše jsem snil o tom, že v dalším snímku pan Chomet vystřihne nějakou skutečnou postavu a do své nezaměnitelné a mistrně zpracované tvorby otiskne i trochu více té lidskosti. A to se stalo - bohužel v míře větší než vrchovaté. Byla to opět filmová lahůdka a krásná podívaná, nicméně dokonalým Chometovým dílem by pro mě byl jakýsi kompromis mezi hravou karikaturou Tria a striktní realitou Iluzionisty. Tak třeba příště. (28.05.2013)

Broken Swordovský look v celovečerním animáku. Animace ve mně vzbudila mnoho vzpomínek a celý film se tak pro mě stal nostalgickou záležitostí. Trio z Belleville jsem neviděl, a tak jsem k Iluzionistovi usedal neposkvrněn Chometovou tvorbou. Animace je roztomilá a úsměvná, příběh už tak veselý není. Ten je spíše melancholický, s občasným deštěm deprese, který se promítá do depresivních příběhů klauna s břichomluvcem... Iluzionista je vlastně spíše smutným animáčkem, který si najde cestu zejména k dospělejšímu publiku. Iluzionista splnil vekerá má očekávání - jen více podobných animáků. (13.03.2011)

Další film od Chometa je sice vizuálně úžasný, ale příběhově mě to až tak nedostalo, jak jsem možná čekal. Zpracování na 5*, příběh asi tak 2* (skoro nic se tam neděje), ale za tu úžasnou melancholickou atmosféru a skvělou hudbu dám 3,5*. Silně pocitová záležitost - oproti Triu z Belleville se tu skoro nic neděje. Ale to už jsem psal. Po finálních titulcích ještě přijde fórek na odlehčení, tak vydržte ;) (02.10.2011)

Sylvain Chomet složil svým animovaným filmem Iluzionista obdivnou poklonu Tatimu. Jacquesovo alter ego Hulot povstal ze zapomnění nuceného odpočinku a s tichou přemýšlivostí opětovně vykročil do světa dynamického rozvoje. Starosvětské důstojné okouzlení střídmou prostotou se v pokroku a spěchu přelétavosti vytrácí na okraj zájmu. Smutek z neodvratnosti se natrvalo zarývá do duše a s lehkou apatií se dává do pohybu. Tesknění nad povrchností, odcizováním i citovou prázdnotou jsou Tatiho celoživotním motivem. Neodsuzuje, jen smutně přihlíží stále většímu běsnění a mamonu. Komplikovaná efektnost mámení s významem pustiny dostává přednost před skutečnou podstatou, upřímností i střízlivou přemítavostí. Tati mě kdysi uhranul svou formou i obsahem. Chomet dokázal na jeho myšlení nenuceně navázat a srozumitelně přiblížit jeden z největších životních rozporů. Život není jen bojem o pozlacený flitr. Je to též bezelstný úsměv, povzbuzení naděje očekávání, vlídné chlácholivé slovo, či každodenní lidskost. Štěstí není život v blahobytu, nýbrž vyrovnanost hodnot lidství. Oázy klidu a opravdových citů pomalu a jistě z mapy světa nenávratně mizí, jedinou útěchou je zachování čistoty vnitřních poměrů, byť i občasné stíny jsou žádoucí. Tati umřel, můžeme ho jen malovat a obdivovat jeho celoživotní přesvědčení. Ach, Tati, důstojně si kráčel ve svých představách a někdo z nás tě snad bude i nadále následovat. (28.10.2017)