Glee

Dokoukána první série. Z novodobých amerických seriálů pro mladé mi je sice víc po chuti Gossip Girl, ale Glee rozhodně není špatná záležitost. Pokud odhlédneme od toho, že je to místy tak trochu kýč a sem tam hloupé nebo přehnané, můžeme se královsky bavit. Krom toho, seriál byl především stvořen jako muzikál s množstvím hudebních čísel, takže se ani nedá divit, že cenou za to, aby to s muzikou všechno sedělo dohromady, je právě občasná pochybnost děje. Ve výsledku to naopak vypadá, že tvůrci dělali co mohli, aby to se všemi těmi písničkami skloubili. Dvě podstatné věci navíc zaslouží pochvalu - zaprvé, Glee oprašuje spousty starších hitů, na které by si člověk jinak téměř nevzpomněl, a tak máme šanci "znovuobjevit" některé skvělé písničky (mně takhle byla například připomenuta písnička "Gives you hell"). Zadruhé, Glee se může pyšnit dobře prokreslenými charaktery hlavních postav, čímž si určitě získá hodně diváků. Ve výsledku tedy musím říct, že absolutně není na místě srovnávat Glee se škvárou jako High School Musical, jehož hudební, dějové a snad i herecké kvality jsou daleko horší. Glee má na víc. ~(3,8★)~ (13.11.2010)

Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu to narovinu. Scénáristická stránka Glee stojí za hovno. Téměř každá epizoda obsahuje několik romanticky nesmyslných úletů mezi hlavními protagonisty, které ale postrádají jakoukoliv logičnost a na ústřední dějovou linku nemají absolutně žádný vliv. Po pár hodinách už může dokonce začít pořádně srát (hlavně, když kvůli tomu ztroskotá i vládce televizního vypravěčství, Joss Whedon). A to nemluvě o té hromadě klišé jak v telenovele. Seriál má ale dvě věci, díky nímž je stonásobně lepší jak uvřeštěný High School Musical: dobře zahrané postavy a chytlavou hudbu. Mezi ústředními charaktery jen těžko najdete nesympatickou osobu. Je to chytře namíchaný kotejl ruznorodých „cool & loser”, mající v sobě více energie jak reaktory Černobylu těsně před výbuchem. Nějak zásadní vývoj psychologie zde sice vyjma těhulky Quinn neexistuje, ale ono je to díky výše zmíněným aspektům úplně jedno. Zpívají skvěle, tančí fantasticky... co víc může člověk chtít? To mne přívádí k hudební a zároveň i nejpodstatnější stránce Glee. Zatím Efronovic banda patlala noty a nezapamatováníhodné texty dohromady bez sebemenší špetky úcty k divákovým uším, tak Murphyho tým si dává pečlivě záležet na výběru těch nejchytlavějších hitu reflektující momentálně emoční rozpoležení postav, ale podobně jako v Moulin Rouge, tak i zde jsou hranice poslouchatelnosti prodlouženy o míle, takže se může i stát, že dobrá polovina z nich zní lépe jak originál. Glee je zkrátka obrazem současné popkultury a žánrů, které jí vládnou. Zkrátka něčím, co metalista jako Hellboy nemůže pochopit. P.S. Druhá a třetí řada jsou sračky a proto srážím hodnocení. (28.06.2010)

Seriál s nekonečnou řadou ALE..., které pro mě do pozadí zatlačila výborně zvládnutá hudební stránka a přesný a kvalitní casting. Neuvěřitelně energický, někdy absurdní a přestylizovaný, vždycky milý a, k mému obrovskému překvapení, pod jehož povrchem jsem našla hodně opravdové emoce. Jen je mi líto, že druhá sezóna už na energičnost té první tak úplně nenavazuje, některé vztahové konstrukce už jsou opravdu over-the-top, a k mému velkému zklamání jsem nenalezla (zatím) téměř žádný velký, nezapomenutelný moment, kterých mám v první sezóně na tucet a víc... PS: Nikdo jiný by si ten Glóbus nezasloužil tak, jako super bad-ass cheerios coach Sue Sylvester (Jane Lynch), protože trojrozměrné charaktery se v tomhle typu seriálu tak úplně nenosí... PS2:Já tomu na začátek té třetí sezóny musím ubrat - pro výstrahu...PS3: Třetí sezónou se Glee posunulo za hranici toho, co jsem ochotna divácky snášet - je nepravděpodobné, utahané a překombinované, ani písně tomu nepomáhají, protože to nejlepší bylo vytěženo už v úvodní sezóně. Ke třetí sérii bych s hodnocením ráda uhnula, ale in memoriam čtvrtou hvězdu zachovávám, protože první sezóna byla energická, svěží a zábavná. Gratuluji New Directions k tomu, že konečně vyhráli národní soutěž, do dalších sezón se jako divák rozhodně pouštět nebudu. (22.01.2011)

Nejsilnější stránkou Glee je samozřejmě ta muzikální. Notoricky známé songy v mnohdy lepším podání než samotný originál. Do toho barevná atmosféra a šílená sestava, kterou prostě miluju. Dějově hodnotím druhou sérii za lepší než první. Oblíbené postavy: Rachel, Puck a v 2. sérii Santana. (06.02.2011)

Glee je pěvecký klub, utsider mezi ostatními školními aktivitami, ale Glee byl i outsider mezi ostatními seriály. O to více mě potěšilo, jak se postupem času vyprofiloval v jedno z největších překvapení sezóny. Není větší potěšení než vidět seriál z nejprovařenějšího prostředí, střední školy, který nejedná se svými postavami jako s imbecilními loutkami vedenými žánrovými klišé, který je nechá vyvíjet a pohrávat si s jednotlivými stereotypy( zamilovaní učitelé, skrytý gay, quarterback) vtipně a svižně během neustále se vyvíjejícího fikčního světa, kde jediné styčné body s tím naším je Madonna, Justin a spol. Fikčního světa, do kterého chceme patřit a vůbec nám nevadí, jestli je předvídatelný, protože je hlavně o prožitku, který nám v tom našem chybí. Let's kick it! (09.01.2010)