Sin Nombre

Fukunaga je v první půlhodině dost nejistý a příběh je v úvodu trochu zmatený, postupně ale začne získávat velmi realistické a docela děsivé obrysy. Hlavní hrdina je mladý kluk, kterého do gangu nedostala jeho povaha, ale sociální postavení. Člověk zkrátka ocení, že žije v o dost šťastnější zemi, ze které nemusí utíkat. Osobně bych ovšem nafackovala všem těm "namakámoš" latinos, kteří umějí střílet, ale pracovat už ne a to samé učí svoje děti. Takhle se z té žumpy nikdy nevyhrabou. (30.05.2010)

Škoda nalinkovaných šablon událostí budoucích, které se před vámi po celou dobu míhají jako směrové tabule na dálnici, a tak v každém okamžiku víte, co bude následovat. Nebýt téhle, bohužel ne zas až tak drobné, vady na kráse, bylo by Sin Nombre díky zárodku beznadějné romance na pozadí nijak vyděračské sociální sondy o mnoho výživnější exkurzí do jednoho z abscesů lidského bytí. I když těžko říci, skutečnou syrovost Fukunaga na plátno evidentně přenášet nechtěl. Chudoby, zmaru a oné beznaděje se dalo "zneužít" mnohem víc. Originál Pandořiny skříňky zůstal v trezoru. Čtyři bez přemýšlení, což je docela divný, (nejen) Kevspu k tomu Sin Nombre nutil. Snad to nebolelo. Filmová Výzva 2016 od SlecnaSmilly (17.01.2016)

Spočiatku som sa preľakol, že ma stvoritelia Sin Nombre chcú nakŕmiť nejakým mexickým Slum(hot)dogom, teda príbehom pritiahnutým za vlasy a srsť, vycucaným z palca na nohe a za každú cenu snažiacim sa vytlačiť z divákovho oka nejakú tú slzu (alebo aspoň z ksichtu pupák). Našťastie sa nič také nekonalo. Príbeh teenagerov z Mexika a Hondurasu je ľahko uveriteľný, priamočiary a vzhľadom na predvedené civilné herectvo účinkujúcej mládeže, jednoduchú kameru šetriacu oko normálnym strihom, skoro skutočný. Skúsenému divákovi síce v polčase bude koniec viac než jasný, no menej ako štyri spokojné hviezdy si film nezaslúži. (01.06.2009)

Rozhodně to není příjemný film ke koukání. Spíš hnusný a depresivní... Obvykle se podobně pojatým filmům říká "naturalistický", což (v případě, že to znamená vykreslení života "jak je") sedí docela přesně. Život určité komunity - pouličního gangu - se všemi jejími zvyklostmi a zákonitostmi, nevýjimaje násilí, je zde podán velmi přesvědčivě. Příběh gangstera Caspera se navíc v určitou chvíli protne s příběhem uprchlíků směřujících na střeše vlaku do vysněných USA a dohromady pak vytvářejí obrázek neutěšené situace v jedné z nejneklidnějších zemí střední a jižní Ameriky. Fukunagův debut je v tomto směru velmi vyzrálý; je přesvědčivý a vybízí k přemýšlení o možnostech přežívání v životním prostoru, jehož základní charakteristikou je přílišná omezenost (tj. nedostatek vzdělání a příležitostí k jakékoli seberealizaci mimo gang, chudoba, permanentní ohrožení na životě apod.). Po technické stránce nelze filmu nic vytknout. Chyběla mi jediná věc: Lepší naznačení motivace jednotlivých postav. Mohu se celkem bez problémů domýšlet, proč lidé houfně prchají z Hondurasu do Států, ale rád bych také lépe pochopil motivace a ideologický základ oněch pouličních gangů. Globálně sice mohu chápat vstup do takového gangu jako "alternativu" k neperspektivnímu živoření na ulici, ale to mi nestačí. To je ale jen detail, který nijak neumenšuje "zážitek" z filmu, který je čistým příkladem existenciálního dramatu. (23.05.2011)

Cary Fukunagu nasledovaného moc nemám, viděl jsem od něj pouze Beasts of no Nation a Sin Nombre je podobně laděný snímek, tedy z drsného prostředí s dětmi. Mexiko, uprchlíci a mexické gangy je docela aktuální téma, takže velmi zajímavý příběh, který obsahuje pár drsných scén, především finále je velmi intenzivní a nečekané. Já jsem spokojen bavil jsem se. 80% (12.10.2017)