The Angry Video Game Nerd

Nemôžem inak ako za 5. Vlastne nikto kto hral niektoré z tých shitty games, čo Rolf recenzuje asi nemôže za menej, pretože Rolf je výborný, show je úžasná a výber hier je skvelý. A je dobré, že nám ukazuje, že ani v tých zlatých časoch kvalitných hier nebolo v hernom priemysle o nič menej odpadu. It fuckin' sucks, it suckin' fucks, it fuckin' blows, it's a piece of shit, and I don't like it. (12.09.2009)

Na týhle show se mi nejvíc líbí, že ji uvádí někdo, kdo tomu skutečně rozumí a kdo má o těhle hrách přehled. Když jste nadšenec do her, jako například já, tak by se vám vůbec nelíbilo, kdyby to uváděl nějakej ňouma, co se včera dozvěděl, co to je NES. Každopádně úplně nejlepší na tom všem je, že James recenzuje jen ty špatný hry a koukat na něj, jak si kvůli nim rve vlasy a zapaluje cartridge, je fakt sranda. Kdo se však ptá, proč nerecenzuje i nový hry, věřte mi, už by to rozhodně nebyla taková zábava. Kdo aspoň trochu tuší, tyhle hry byly opravdu těžký a nebyl problém jednu hrát klidně měsíc, než jste ji dohráli a to ne kvůli délce, ale kvůli obtížnosti, zvlášť když měla špatnou hratelnost, tak bylo doslova nemožné takovou hru dohrát. A proto je to taková sranda, když hraje jen ty špatný. Abych ale jen nechválil, někdy si stěžuje i na naprostý banálnosti a působí to dost nuceně. Ale to se dá v pořádku hodit za hlavu. Pokud vás však hry, nebo přesněji řečeno starý hry vůbec nezajímají a nemáte ani ten základní přehled, doporučuju se tomuhle seriálu vyhnout velkým obloukem. (03.05.2012)

První Nerdovo video, co jsem viděl, byl drsně našláplej díl o hrách s Batmanem. S několika desítkami dalších shlédnutých výtvorů tohohle sympatickýho profi hatera, nemůžu jinak, než plnou palbu. Jeden z nejlepších dokumentů, co znám - já v tom fakt vidím dost velkou informační hodnotu, a nádavkem: kýble zábavy, buvolí hovna v uchu, žraní shnilejch, skunčích, přejetejch zadků... a pití piva... (10.05.2012)

Něco takového se hned tak nevidí ani neslyší. Tenhle šílenec je skutečně nejrozzlobenějším hráčem, jakého jste kdy slyšeli. Při hodnocení starých konzolových her převážně z 80. let používá neskutečných spojení a nadávek, které zde raději nebudu prezentovat. Přesto mě tento seriál baví. Baví mě natolik, že při některých dílech se smíchy málem válím po podlaze. Musím uznat, že ten komediant má talent. Některé vtipy, narážky a vůbec obsahy dílů jsou skutečně povedené. Stejně tak technické i "výtvarné" provedení celého seriálu je fajn. O nové nápady a originální obměny není nouze. Sice se občas lehce opakuje, ale pořád je to v pohodě (některá opakovaná gesta a hlášky k tomu prostě patří). První epizody se mi zdály opravdu hrozně vtipné. Další díly už mi tak vtipné nepřijdou (možná je to tím, že jsem si na styl seriálu už tak nějak zvyknul a proto mě to již tolik nezaráží). Nicméně i když se člověk zrovna třeba nesvírá smíchy v křečích, tak stále je to zábava, která je přinejmenším hodná úsměvu. Po dlouhém rozhodování dávám maximální hodnocení (resp. takových 90%), protože na ty záchvaty smíchu prostě nezapomenu. (12.05.2009)

Sice je to samý fuck, shit a potoky průjmu, ale to není na škodu, protože tenhle týpek je opravdu vtipný a hry komentuje opravdu zábavně. Dokonce tak zábavně, že to zaujalo i mě, člověka, kterému je herní svět naprosto cizí a hru vidí maximálně tak ve výloze nějakého obchodu (natož nějakou osmdesátkovou). A když jsem se tak koukala například na díly prezentující hry dělané podle slasherových hororů, tak musím uznat, že ten týpek je má asi docela nakoukané a postavy, které z nich převádí do svého světa, se chovají a dokonce i pohybují přesně tak, jak ve filmech. Trocha toho filmového fajnšmekrovství je tu zkrátka znát a je velice příjemným zpěstřením. Jen tak dál, Jamesi Rolfe. (01.08.2011)