Welcome

Do Karlových Varov na MMF sa pravidelne nedostávam, takže neviem posúdiť od akých filmov bol tento úplne najlepší. Viem len, že mám s ním rovnaký problém ako slepci, ktorým dali ohmatať rôzne časti slonieho tela a potom od nich chceli komentár o tvare slona. Izolovaný pohľad na kurdského mladíka, ktorý na ceste za svojou láskou stojí po tisícoch odkráčaných kilometrov pred záverečným 40 kilometrovým plaveckým úsekom je dobrým námetom a bol aj vierohodne zobrazený. Všetko bolo v poriadku, len mi pri sledovaní tohto filmu vírili hlavou koberčeky, ramadány, burky, mešity, bomby a politická korektnosť ako forma humanistickej samovraždy. A to už v poriadku nie je. Pravdepodobne nebudem pochopený, tak ešte pár slov na vysvetlenie. Je hanebné, ak 20 miliónový národ nemá vlastný štát a je tromi štátmi, na ktorých území žije, desaťročia decimovaný. Hromadný exod do Európy však nie je dobrým riešením pre Kurdov, a už vôbec nie pre Európanov. Veď Bilal nechcel dôjsť do Británie, aby sa stal Angličanom. Je to tak, alebo som nejaký detail vo filme prehliadol? (06.06.2010)

Film, na který jsem narazila úplnou náhodou, pro mě představoval velké překvapení. Příběh jedné velké odvahy, zarputilosti a odhodlání zavede diváka do prostředí, které mu pravděpodobně není přílíš známé. Téma nelegální migrace se řadí k jednomu ze současných problémů zemí především jižní Evropy, lze se o něm z tisku mnohé dočíst, ale poznat ho hlouběji nebo alespoň částečně pochopit, je velice obtížné. Snímek se na imigranty dívá z jiného úhlu pohledu, ukazuje, že uprchlíky můžou vést k útěku z jejich rodné země i jiné (prozaičtější) důvody, než tomu bývá obvykle. Film zachycující smělý plán Kurda Bilala přeplavat kanál La Manche i přesto, že v počátku neuměl téměř plavat, je fascinující stejně tak jako postupné vytváření až kamarádského vztahu mezi ním a jeho instruktorem plavání. Pokud snímek zobrazuje francouzskou imigranční politiku podle skutečnosti, musím říci, že je v některých fázích velice přísná, až mě to osobně velmi překvapilo. Jediné, co mě na filmu občas vadilo, byly některé jeho vykalkulované scény a snaha dotáhnout alespoň některé dějové linky do dobrého konce (viz cesta instruktora plávání za Bilalovou dívkou do Anglie a další). - 90 % (28.04.2011)

Neuvěřitelně silný snímek. O Welcome přemýšlím ještě někdy teď , což už je záraku kvality. Pan Philippe Lioret vykreslil příběh realisticky až z toho běhá mrát po zádech. Je až neuvěřitelné co je člověk ochoten obětovat pro svou lásku, která je až na druhém konci kanálu La Manche. Herecké výkony na jedničku, stejně jako režie. A Lioret je neuvěřitelný sympaťák. [44. MFF KV 2009] (12.07.2009)

Nečekaně příjemné překvapení. Filmařsky, námětem, realizací. Vzhledem k tomu, že je zřejmé, že se jedná o věrné reálie současné Francie, velice překvapuje tamní netolerantnost vůči cizincům, stejně jako naprosto stejné rasistické pocity a postoje Francouzů k exotickému etniku, jaký kolem sebe vidím dnes a denně doma. (14.05.2010)

Situace tak, jak jí črtá Lioret, děsí – paranoia i záludnost mezi sousedy připomene kulisy totality. Herecké výkony i subtilně vedená režie dobře korespondují s meoldramatickým podtónem. Co mě osobně vadí, je vyklakulovanost filmu, jeho snaha působit a přesvědčit za každou cenu. Je asi můj problém, že mě mnohem víc dostávají autentické a odtažitěji pojaté snímky. S Welcome jsem měl hlavně ke konci dost problém – přesně jsem věděl, co mi tvůrci předloží jako další námět k dojetí. To mě úplně nebaví, mám svůj rozum, abych věci domýšlel. Welcome mě prostě samou láskou a emocionalitou dusilo. Těžko se dojímat nad tím, čemu člověk nemůže plně uvěřit. Ale uznávám, že se jedná o důležitý a určitě chválihodný pokus veřejnost seznámit s dalšími temnými stránkami současné společnosti. (23.11.2009)