Divoch

Americke filmy z padesatych let hodnotim jako jedny z nejlepsich vubec. Divoch byl ale hodne spatny film. Brando nez divoch vypada spise jako buzerant a jeho vztah k servirce a nasledne lovestory venku vypada tak neprirozene a unahlene, ze tomu nejde ani na chvili verit. Stejne tak pestni souboje. Dialogy nezazivne, herecke vykony nepresvedcive, zadna pointa... (22.11.2010)

Vše to začalo když jsem řekl kamarádovi ať mi půjčí nějaký zajmavý film. Půjčil mi tento film z roku raz, dva, kde už od počátku mezi herci vynikal jeden, který vypadal jako něco mezi Kapitánem Vegou ze starého Street fighteru a králem Elvisem. Tento týpek to má v hlavě buďto hodně dobře srovnaný, a nebo si spíš hraje na něco co ve skutečnosti není. Pár scén nasvědčuje spíše jeho vnitřnímu boji, než jeho vnitřní jistotě. Sám mám rád motorky a proto mě téma starodobých motorkářů doopravdy zaujalo, ale celá atmosféra a styl v jakým je film točený mě spíš dovedl k názoru, že koně by se místo motorek hodily víc. Kdyby totiž z rádoby motorkářského gangu, který kazí čest motorkářům a dělá z nich nic neuznávající alkoholická monstra pro které není nic svaté za kovbojskou partičku lotrů, z policistů šerify a sem tam nějakého indiána, měl by tenhle film dozajista větčí úspěch. Ztratili by se totiž i nedostatky typu, že rána skončí očividně o metr vedle a provedení scény kdy motorka bez řidiče srazí nebohého staříka je sice originální leč chabé. Jediná milostná scéna, kterou od filmu sice nevyžaduji, ale pokud už tam je tak ať stojí za to, je scéna kde si "božský" Marlon hraje na drsňáka, mě přišla jednoznačně nejvtipnější v celém filmu. Obličej Marlona je neustále v jakémsi pokerface a to i tehdy, když se řítí na motorce relativně velkou rychlostí. Dnes jsem to zkoušel a už při padesátikilometrové rychlosti jsem měl slzy v očích. Chápu, že z prehistrorického hlediska je tento film dozajista velkým pokladem, vždyť i plíseň na plísňovém sýru čím je starší, tím je lepší, ale bohužel i ta plíseň se musí jednou vyhodit, nemůže zrát desetiletí a já si myslím, že tento film už v dnešní době přezrál... K hodnocení, když povážím staří, motorky a milostnou scénu u které jsem se po dlouhé době doopravdy zasmál dávám tomuto filmu 4 hvězdičky... (16.09.2005)

V padesátých letech patrně přetrvávalo mezi filmaři motto "film jako film". Je jedno, zda v něm bude nějaká poutavá zápletka či nikoliv. Jednoduše vzali kameru a zachycovali okolní dění. Jinými slovy se o nějaké vyhrocené drama skutečně nejedná. Pokud je film zajímavou podívanou, tak jen díky charakterní roli M. Branda. Zbytek filmu je jen nudný sled dialogů a scén, které plnily účel v době, kdy byl Divoch natočen. Dnes už nikoliv. (24.08.2015)

NOBODY TELLS ME WHAT TO DO!!! Marlon Brando a jeho nejlepší film. Křiváky a mašiny, do toho Lee Marvin a Everest testosteronu. Myslím, že diváci v roce 53 museli být u vytržení a ve srovnání s filmem Rebel Without a Cause vychází Brandův Johnny jako vítěz. Scéna, kdy poprvé vstoupí za Kate do baru, je podle mě jedna z nejlepších scén celé světové kinematografie. Vstoupí a s ním vagón charismatu, který se okamžitě rozsype a zaplní celou místnost. Prochází kolem baru, otáčí všechny seřazené židle a dává tím jasně najevo, svůj postoj světa chaosu. Rukavice zastrčí do pravé zadní kapsy, usedne na stoličku a po té co Kate celá nesvá dočistí bar, se spolu na sebe poprvé zadívají. Film nemá chybu a místo v mém srdci již nikdy neopustí. (21.07.2010)

Ve své době patrně značně kontroverzní film - o to víc je třeba ocenit, že dokázal být ZCELA NEZAUJATÝ … Vypráví o mládí - a potřebě revolty, která je nutná už jenom ze zásady: Pro pocit svobody a nezávislosti na generaci otců a matek s předpotopními názory a nepoužitelným životním stylem. Podařilo se mu dokonale předvést, jak se malé frajeřiny za (ne)příznivých okolností nekontrolovatelně násobí - a s neúprosnou logikou vyvolávají střety a velké průšvihy. A konečně nemohu opomenout velice charismatického Marlona Branda v roli Johnnyho Strablera, který si jako vůdce "Černých rebelů“ hraje na většího drsňáka, nežli ve skutečnosti je. Vůbec se nedivím, že se stal idolem žen a dívek - i vzorem opravdových mužů. (30.11.2010)