Večírek

Sellers měl mnoho filmů, ve kterých si zaparodoval cizince. Aspoň některé z nich byly lepší. Abych byl konkrétní, například Hon na lišku nebo Naked Truth. Večírek postrádá scénář, nápad, dobrý námět a Peter Sellers popravdě neměl moc co zahrát, takže jsem se nejvíc smál opilému číšnikovi, ale rozhodně ne slonovi. Dabing: Vyrobila: Tvůrčí skupina Aleny Poledňákové a Vladimíra Tišnovského, Česká televize 1995 + studio Bär pro MGM 2007. Viděno v tom starším (ovšem v pořadí až druhý celkově). (22.05.2011)

Swingující šedesátky se krásně projevily v tomto příběhu snobů, co konečně jednou zažijí pořádný večírek! Hraje se o přetvářce, o falešné morálce, o tom, jak by všem bylo lépe, kdyby se hostitelé na večírku místo neustálého hlídání regulí, prostě od srdce zasmáli. A třeba po sobě hodili dortem... Rozpustilá nálada tohoto snímku je báječná a baví mě i lehce nostalgický konec. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem si tuto jízdu užil od začátku do konce. Skutečně od srdce jsem se zasmál dvakrát (hrátky s přístrojem, co ovládá zařízení domu, záchodová scéna), jinak mi film přišel zvláštně zdlouhavý (neustálé přechody Bakshiho po domě), místy nevypointovaný (kam odtekla voda ze záchoda? co se stalo s dírou v podlaze?) a navíc se zvláštním sound designem (dlouhé rozhovory, co nejsou slyšet, neustále podbarvené "výtahovým" jazzem). Zpočátku jsou gagy slušné, ale pak se čím dál tím více opakuje to, že někdo někam padá, omdlívá (hostitelka omdlí a spadne do vody snad třikrát!) nebo se ožrale motá. Ano, jdu zřejmě proti většině, ale ožralý číšník mě spíš iritoval než bavil. Neustále jsem řešil otázku - proč ho proboha nevyhodí? (27.09.2022)

Mám tuto komedii moc ráda. (Vůbec mám ráda komedie a je jen málo dobrých). Miluji číšníka, který vypije na co přijde, Peter Sellers, který jinak nepatří k mým nejoblíbenějším hercům, je moc roztomilý a dojemný. Pak mám ještě oblíbenou dvojici majitelů domu - .... za chvíli přijedou ti Rusi. .... jací Rusi? Ke konci je to už trochu přes míru, ale stejně sranda. (15.05.2009)

Predstaviteľ uleteného Ružového pantera P. Sellers sľuboval divokú zábavu, ale slušný i vtipný úvod zabrzdí práve príchod na večierok, kde to dosť trvá, kým film naberie kurz -komédia. Neskôr sa to trochu rozbehne, ale bláznivú komédiu od toho nečakajte. Sellersa mám rád a čakal som explóziu smiechu, ale nedostavila sa. Úsmev a dobrú náladu však splniť dokáže. Slabšie štyri hviezdy. 70%. (23.11.2014)

V první půli to silně balancovalo na hranici vtipu a trapnosti, v té druhé se to zvrhlo v solidní anarchii. Akorát chudák slon... Nejvíc jsem se bavila u scénky na WC - není totiž nad to, když jdete u někoho cizího na onu místnost a pak zjistíte, že záchod nesplachuje nebo splachuje pořád :)) Což mi připomnělo jednu pasáž z mého oblíbence Bukowského: „Už se mi párkrát stalo, že jsem se natáhl pro papír a žádný tam nebyl. V takovém případě člověk sáhne pro papíry na přikrytí sedadla a zjistí, že už tam taky nejsou; vstane, podívá se pod sebe a vidí, že jeho vlastní právě spadl do vody. Pak už zbývá jen málo možností. Ta neuspokojivější, aspoň podle mých zkušeností, je utřít si prdel trenkama, hodit je tam taky, spláchnout a ucpat jim záchod.“ (07.03.2007)