Neopouštěj mě

Těžko se mi tento film hodnotí. Četla jsem knižní předlohu a proto asi nebudu moc objektivní. Kniha je geniální a ukrývá v sobě jisté poselství o tom, kam dost možná jako lidstvo směřujeme. Věřím, že u těch co nečetli knihu, musel film vyvolat spoustu otázek typu, jak to všechno vlastně funguje a hlavně, proč se postavy chovají tak, jak se chovají. Ve filmu není zkrátka čas nahlédnout do hloubky toho všeho, nebo vcítit se do hlavních postav. Geniálnost knihy byla hlavně ve schopnosti autora, vcítit čtenáře do každé z postav, vše vám přišlo naprosto přirozené, právě ta přirozenost a to, jak jsou postavy smířené se svým osudem, je na knize možná to nejemotivnější a zároveň nejděsivější. Čtenáři si můžou film vychutnat daleko více, protože se už nepotřebují ptát na otázky, které znají z knihy. Pak je jen na nich, zda se jim toto převedení z knihy na plátno líbí, nebo ne. Věřím, že většina nečtenářů knihy si po skončení řekne "to bylo trochu divné", nebo "nereálné", protože než to všechno vstřebají, celou tu šokující pravdu, tak děj skočí úplně jinam a je velice těžké postavy pochopit. Škoda. Uvažovala jsem, že dám 4*, ale to by bylo spíše jen z mé lásky ke knižní předloze, tak tedy hodnotím 3*, i za to, že mi vymazali pro mě jeden z nejsilnějších momentů knihy. Možná, že po druhé projekci, nebo v jiném rozpoložení tu * přidám, ale zatím určitě ne, bolí mě to o to více, že se jedná o jeden z mých nejočekávanějších filmů roku. (02.01.2011)

Je to sice spíš vizuální příloha k Ishigurově stejnojmenné knize, natočená velmi komorně a klasicky, nepřinášející žádné překvapivé pohledy nebo výrazně originální ztvárnění, nicméně jde o příjemně čistý, komorní a vizuálně zajímavý snímek s přesvědčivými hereckými projevy, navzdory tématu bez přehnané sentimentální exploatace. 3,6* (09.04.2011)

Momentálně nenacházím slov, abych popsal tenhle skvost. To se prostě musí vidět a ten zničující závěr si prožít, ideálně na plátně. Myšlenka, že umění zachycuje nezachytitelné, tedy například lásku nebo duši, a že skrze něj dokážeme rozpoznat pravost svých emocí, není určitě nová, ale takhle přirozeně a účinně vsazená do příběhu nemá obdoby. Všichni umělci v podstatě žádají smrt o odklad, protože v jejich tvorbě přetrvává to, co do ní ze sebe vložili. Naprosto nechápu tvrzení některých lidí tady, že je snímek chladný nebo tlumený, naopak: něco tak hluboce emotivního jsem nezažil ani nepamatuju. Na Febiofestu jsou při tomhle promítání kapesníčky nedostatkové zboží. Triumvirát Mulligan, Garfield a Knightley boduje na plné čáře a minimálně první dva jmenovaní s přehledem potvrzují, že patří mezi absolutní špičku mladé herecké generace. Jednoznačně jeden z filmů roku 2010. (28.03.2011)

Britský neakční Ostrov, který není o vzbouření se systému, ale o smířeném životě v něm, což možná ještě naléhavěji působí odstrašujícím dojmem, že je něco špatně. Do půlky jsem uvažoval o 4*, pak se tempo ještě zpomalilo, poutavost poklesla a měl jsem dojem, že už se nemá co stát a nemohl jsem se doškat konce. Přece jen nad tím odevzdaným postojem zůstává trochu rozum stát. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 6 | humor 1 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych si znovu 5 (05.01.2013)

Originálne a veľmi atypické sci-fi a to z viacerých hľadísk. Nielenže sa odohráva v alternatívnej minulosti (ktorá nie je steampunkovo preplácaná), celkovo chovanie postáv a smer, ktorým sa hýbe dej (žiadne Hunger Games) je pozoruhodne out of the box. A k tomu úplne čarovná hudba Rachel Portman, nie nepodobná famóznemu Howardovmu soundtracku k The Village. A to som si myslel, že už nikdy nič podobné počuť nebudem. (11.01.2015)