Neopouštěj mě

Už zoufalecký název mne měl varovat. Nedbala jsem ale toho a viděla tak film, který nebyl jenom ubrečený, ale přímo udojený. Takové sentimentální ždímání diváků jsem už dlouho nezažila. Vyděračské ataky nezlehčil ani náznak odstupu, či dokonce humoru - ne. Tohle bylo dojácké tlačení na pilu bez rezervy. ____ Hlavní hrdinové si nemůžou získat sympatie, protože jsou to naprosto apatické figury, které se nezmůžou na odpor, ani na vyvzdorování si kousku vlastního života, vyznat si lásku, zkusit vykročit z kolejí, které jim nalinkoval někdo jiný. Přitom proti nim nestojí žádná děsivá síla, která by si hrůznými prostředky vynucovala poslušnost. Nestojí proti nim prostě nic a oni přesto jdou na porážku jako ovce.___ R.U.R. řeší podobnou situaci mnohem sympatičtěji a také blíže lidské povaze.____ Jo a ty pečlivě vybraní mladí a hezcí lidé oblečení jako z katalogu nějaké firmy specializující se na country oděvy pro mladé - jsou dalšími příznaky, že před sebou máme KÝČ, který se marně maskuje za povrchní poselství. /29. 3. 2011/ (29.03.2011)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY A MATEMATICKY NESPRÁVNÉ VÝPOČTY: Tenhle film se mi líbil. Kniha pochází ze stejného roku jako Bayův ostrov, čili je jasné (vzhledem k trvání natočení filmu a trvání napsání knihy) kdo odkud čerpal... Kniha a následně i film trochu překrucují historii, resp. se odehrávají v alternativní minulosti a ukazují svět v modernější verzi, kdy už se lidstvo prakticky nezabývá nevyléčitelnými nemocemi, protože většina z nich neexistuje, nebo existuje, ale nedají se zařadit mezi nevyléčitelné... Lidé totiž mají nové léky, v podobě jiných lidí, kteří slouží jako trochu osobnější banka orgánů... Už tedy nejsou problémy s čekáním na transplantaci orgánů, protože existují školy, kde se nové orgány vytvářejí... Děti které rostou a nesou v sobě důležitou zásilku.... A mezi nimi tři naši hlavní hrdinové: Kathy (Carey Mulligan), Tommy (skvělý Andrew Garfield) a Ruth (opět naprosto přesná a minimalistická Keira Knightley)... Tito tři nás provázejí celým tímto lyrickým filmem a ukazují nám život z pohledu budoucího nástroje na pitvání... A běhá z toho mráz po zádech... Většinu filmu jsou totiž postavy naprosto smířeny s tím, co je jednoho dne čeká a když už chtějí s tímto osudem něco udělat, zjistí, že to nejde.... Vzhledem k tempu a délce filmu jsem chtěl původně dát čtyři hvězdičky, ale asi budu muset dát pět, protože 69% je vážně málo (a hlavně je to méně než má Ostrov i se svým příšerným koncem)... Musím uznat, že u tohoto filmu se něco načekáte na nějaký děj, ale rozhodně to stojí za to.... Už jen závěrečný Tommyho křik je zapamatováníhodný, a je dalším důvodem (vedle podhodnocení), proč dám tomuto filmu plný počet,... Nemyslím že si ho zaslouží. ale dokud má méně než tématicky podobný Ostrov, tak mu těch pět dát musím... Jinak podle mě cca 77% (21.01.2011)

Ustredna zapletka neosuchana, po stranke emocii film este uspokojvo haji svoje farby (i ked druha polovica filmu je vyrazne slabsia ako prva). Co mne osobne chybalo, bolo lepsie prekreslenia pozadia celeho fungovania systemu -> vdaka uvodnemu citatu ako aj vnutornym monologom hlavnej postavy som dostal iba urcity nahlad, ktory vyvolal par otazok. (09.11.2010)

"Žádné odklady nejsou a nikdy nebyly. Neměli jsme galerii, abychom nahlíželi do Vašich duší. Měli jsme galerii, abychom zjistili jestli vůbec nějakou duši máte." Nenávidím Hailsham ! Ale mám ráda hlavní trojku Carrey, Keiru, Andrewa a v neposlední řadě Charlotte i když tahle její role byla hodně nevděčná. Ještě teď mám svíravý pocit smutku a beznaděje. Že by to bylo vážně sci-fi? Kniha je kniha, jinak by je možná nechal Alex utéct, ale to by byl závěr možná ještě zoufalejší, těžko říct. Ale vidět malou Kathy s dárkem od Tommyho v podobě kazetového pásku s romantickou písničkou a s polštářkem, který při poslechu objímala, byl alespoň jeden z těch příjemně kouzelných momentů. (16.01.2015)

Vím, že bych se měl soustředit na to, jak malá Kathy H kouzelně pokukuje po svém zvláštním idolovi. Pozorovat dokonalou Carey Mulligan, Garfieldovo perfektní ztvárnění bezelstného Tommyho D nebo tradičně do detailu přesvědčivé Keiřino herectví. Jenže zkrátka nemůžu, protože těch otázek, co mě rušily celou druhou polovinu, bylo zkrátka moc. A nešlo o příjemné otazníky, které si můžu zodpovědět sám, abych doplnil poloodkryté dějové záhady. Bohužel šlo o otázky, které povětšinou začínají slovy "Proboha, proč...?" Logika dostává jednu ránu za druhou, pud sebezáchovy končí u vnucených zoufalých pokusů - a to zkrátka nepřekousnu. Nevím, jestli kniha tyhle díry zkouší nějak řešit, ale její adaptace tu tak jako tak krutě selhává. (04.11.2012)