Neopouštěj mě

V až kafkovské absurditě výchozí situace spočívá hlavní síla a zároveň slabina snímku. Atmosféra snímku a všudypřítomná deprese mají jasný základ v absurdní premise, s níž se ovšem postavy odmítají takřka jakkoliv bojovat, naopak, až neskutečně odevzdaně přistupují na svůj úděl a útrpně, odevzdaně a vlastně snad i docela spokojeně čekají na své dokončení. Zároveň ale divák není schopen takřka jakékoliv empatie, právě proto, že zápletka a tedy i počínání postav sice lze vzhledem k jasně dané premise akceptovat, naprostá iracionalita toho všeho ale prostě znemožňuje komukoliv opravdu na plno přistoupit na pravidla této hry. Výsledkem je podivně odtažitý a zároveň depresivní samoúčelný konstrukt, z něhož nade vše vyčnívá úžasně proměnlivý Andrew Garfield. Film je, jen tak mimochodem, i při papírově střídmých 103 minutách úmorně dlouhý... (25.07.2011)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY A MATEMATICKY NESPRÁVNÉ VÝPOČTY: Tenhle film se mi líbil. Kniha pochází ze stejného roku jako Bayův ostrov, čili je jasné (vzhledem k trvání natočení filmu a trvání napsání knihy) kdo odkud čerpal... Kniha a následně i film trochu překrucují historii, resp. se odehrávají v alternativní minulosti a ukazují svět v modernější verzi, kdy už se lidstvo prakticky nezabývá nevyléčitelnými nemocemi, protože většina z nich neexistuje, nebo existuje, ale nedají se zařadit mezi nevyléčitelné... Lidé totiž mají nové léky, v podobě jiných lidí, kteří slouží jako trochu osobnější banka orgánů... Už tedy nejsou problémy s čekáním na transplantaci orgánů, protože existují školy, kde se nové orgány vytvářejí... Děti které rostou a nesou v sobě důležitou zásilku.... A mezi nimi tři naši hlavní hrdinové: Kathy (Carey Mulligan), Tommy (skvělý Andrew Garfield) a Ruth (opět naprosto přesná a minimalistická Keira Knightley)... Tito tři nás provázejí celým tímto lyrickým filmem a ukazují nám život z pohledu budoucího nástroje na pitvání... A běhá z toho mráz po zádech... Většinu filmu jsou totiž postavy naprosto smířeny s tím, co je jednoho dne čeká a když už chtějí s tímto osudem něco udělat, zjistí, že to nejde.... Vzhledem k tempu a délce filmu jsem chtěl původně dát čtyři hvězdičky, ale asi budu muset dát pět, protože 69% je vážně málo (a hlavně je to méně než má Ostrov i se svým příšerným koncem)... Musím uznat, že u tohoto filmu se něco načekáte na nějaký děj, ale rozhodně to stojí za to.... Už jen závěrečný Tommyho křik je zapamatováníhodný, a je dalším důvodem (vedle podhodnocení), proč dám tomuto filmu plný počet,... Nemyslím že si ho zaslouží. ale dokud má méně než tématicky podobný Ostrov, tak mu těch pět dát musím... Jinak podle mě cca 77% (21.01.2011)

U každého filmu, který se mi nelíbil, se snažím najít alespoň něco, za co bych mu mohl dát alespoň jednu hvězdičku. Např. když už mne třeba neosloví děj, herecké výkony či nezaujme ani hudba, tak se třeba stane, že si řeknu: „Ale ten střihač byl machr, neb z toho hovna co měl jako materiál, nadělal alespoň pěkné souměrné kulaté srnčí bobky." A pak dám jednu hvězdu. Ale tohle? Tohle je filmařsky ničím zajímavý nesmysl o hloupoučkých ovcích, čekajících na porážku. (07.12.2015)

Mám rád tento námet a načrtnutie dystopickej spoločnosti vo filme bolo tiež výborné. Len čo z toho, že jej ďalšie rozvedenie v scenári bolo minimálne hlúpe, ba priam až iritujúce. Prečo by sa mali mladí ľudia plní života len tak zmieriť, že onedlho zomrú? Ako prasce na porážku. A prečo? Preto aby sa pár dedkov mohlo priemerne dožívať sto a viac rokov? To je choré a tak nereálne, až to bolí. To bol ten pokrok v medicíne? Taký pokrok by bol možný aj v realite, ale nikto nad tým ani len nerozmýšľa, veď takého pošahanca by rovno šupli do blázinca, v tom lepšom prípade. Myslím, že Kazuo Ishiguro totálne neodhadol prirodzené chovanie ľudí a prekrútil ho do akejsi smiešnej, nasieracej karikatúry. 50/100 (08.01.2017)

Nejčastější vytýkavý koment tu bývá, proč ti lidé něco neudělají, proč prostě jen akceptují svůj osud v systému. Ve filmu se to zdá divné... Ale v realitě dvacátého století to byl mnohem častější přístup než vzpoura, včetně lidí, kteří věděli, že jejich osudem je smrt. Asi je to nějak součást lidského přizpůsobení se. Jinak film je atmosférický, pomalý a smutný. Skvěle v něm funguje vizuálno. Kamera a scény jsou jako obrazy z galerie (té galérie?). Možná mne jen ten příběh jako takový až tolik nedostal a nechytil za srdce. Možná mají pravdu ti, kdo říkají, že pro fungující dystopický film se musí hlavní hrdina celému tomu zvrácenému světu vzbouřit. (23.10.2018)