Neopouštěj mě

Never Let Me Go je dost zajímavý film. Kdyby se mě totiž někdo zeptal, o čem že ten film je, tak mu to řeknu, ale neřekl bych mu např. zde mnohokrát zmiňované věci typu "proč jsou smíření se svým osudem a proč nevzdorují". Za částečné vysvětlení zde děkuji kiddo. Proč částečné? SPOILERY! Vemte si scénu ve třídě. Učitelka říká studentům pravdu o tom, kdo jsou a "na co" vlastně jsou a děti jsou klidné. A to mi nikdo nenamluví, že už ve věku kolem deseti let je někdo takhle vyrovnaný a hlavně je schopný přijmout takhle fatální osud. A proto mi tenhle snímek v některých momentech přišel slabší. KONEC SPOILERŮ! Nicméně pro mě Never Let Me Go zůstane především o tom, že jsem si definitivně potvrdil tři věci: a) Stále miluju Keiru a jako herečka roste a roste. b) Carey Mulligan mi potvrdila, že JE příslibem do budoucnosti a určitě se máme na co těšit. Co ta dokáže zahrát pohledem… c) Definitivně jsem se utvrdil v tom, že Andrew Garfield není jen pěkný ksichtík a že výkon v The Social Network nebyl náhodný. Stejně jako u Carey v něm vidím ohromný herecký příslib do budoucna. Takže když budu vzpomínat na tenhle film, vybaví se mi spíše tito tři herci, než ty věci, které jsem uvedl výše. 80 %. (04.02.2011)

KOMENTÁŘ OBSAHUJE SPOILERY A MATEMATICKY NESPRÁVNÉ VÝPOČTY: Tenhle film se mi líbil. Kniha pochází ze stejného roku jako Bayův ostrov, čili je jasné (vzhledem k trvání natočení filmu a trvání napsání knihy) kdo odkud čerpal... Kniha a následně i film trochu překrucují historii, resp. se odehrávají v alternativní minulosti a ukazují svět v modernější verzi, kdy už se lidstvo prakticky nezabývá nevyléčitelnými nemocemi, protože většina z nich neexistuje, nebo existuje, ale nedají se zařadit mezi nevyléčitelné... Lidé totiž mají nové léky, v podobě jiných lidí, kteří slouží jako trochu osobnější banka orgánů... Už tedy nejsou problémy s čekáním na transplantaci orgánů, protože existují školy, kde se nové orgány vytvářejí... Děti které rostou a nesou v sobě důležitou zásilku.... A mezi nimi tři naši hlavní hrdinové: Kathy (Carey Mulligan), Tommy (skvělý Andrew Garfield) a Ruth (opět naprosto přesná a minimalistická Keira Knightley)... Tito tři nás provázejí celým tímto lyrickým filmem a ukazují nám život z pohledu budoucího nástroje na pitvání... A běhá z toho mráz po zádech... Většinu filmu jsou totiž postavy naprosto smířeny s tím, co je jednoho dne čeká a když už chtějí s tímto osudem něco udělat, zjistí, že to nejde.... Vzhledem k tempu a délce filmu jsem chtěl původně dát čtyři hvězdičky, ale asi budu muset dát pět, protože 69% je vážně málo (a hlavně je to méně než má Ostrov i se svým příšerným koncem)... Musím uznat, že u tohoto filmu se něco načekáte na nějaký děj, ale rozhodně to stojí za to.... Už jen závěrečný Tommyho křik je zapamatováníhodný, a je dalším důvodem (vedle podhodnocení), proč dám tomuto filmu plný počet,... Nemyslím že si ho zaslouží. ale dokud má méně než tématicky podobný Ostrov, tak mu těch pět dát musím... Jinak podle mě cca 77% (21.01.2011)

Film, ktorý kladie veľa otázok, neposkytuje však žiadne konkrétne odpovede. On už totiž je jednou obrovskou odpoveďou. Záhadou však pre mňa zostalo, čo nám týmito odpoveďami vlastne chceli povedať. Že klonovanie je neetické? Źe aj klony sú ľudia? Že nadvláda vedy môže byť rovnako zhubná ako nadvláda viery? Že, život by mal byť posvätný? Že,...čiastočne tým určite chceli vyjadriť toto všetko, ono to však zostalo len pri akejsi smutnej romantike s netypickým pozadím. Malo to ísť podstatne hlbšie vo všetkých smeroch, ale nešlo a to je podľa mňa škoda. Námet je silná téma, na ktorej sa dal vystavať rovnako silný filmový príbeh. (03.12.2015)

O ději filmu jsem před puštěním nic nevěděla, neboť neznám knihu a ani jsem si zde nepročetla profil filmu, za což jsem ráda, protože jsem se tak nepřipravila o velké překvapení. Už od počátku jsem věděla, že bude hodně divný, a to také byl. Zrůdný svět, v níž se film odehrává, je zde zobrazen naprosto realisticky, a o to hrozivěji působí. Je nabit emocemi, které z Never Let Me Go činí jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků poslední doby. // Edit: Knižní předloha je ještě lepší a za zhlédnutí určitě stojí i japonský seriál. (04.07.2012)

Neplakala jsem, zuřila jsem a čuměla v šoku, i když bez emocí, bez drásání nervů. Přesně ve stylu podání filmu, tzn. bez zájmu, lhostejně, jak když řeka plyne, pomalu, nudně, bez začátku, konce... Odmítám se podepsat pod snůšku pesimismu, deprese, antihumanity, slova dárcovství, mrzačení čistoty dětství, nadějí mládí, těla i ducha, sebevražda. Je mi jedno, jaký rozsah má "velká myšlenka" autora, já to vidím svým nitrem, svým pohledem, který říká všechno špatně. Čus bus. (24.10.2012)