Neopouštěj mě

V až kafkovské absurditě výchozí situace spočívá hlavní síla a zároveň slabina snímku. Atmosféra snímku a všudypřítomná deprese mají jasný základ v absurdní premise, s níž se ovšem postavy odmítají takřka jakkoliv bojovat, naopak, až neskutečně odevzdaně přistupují na svůj úděl a útrpně, odevzdaně a vlastně snad i docela spokojeně čekají na své dokončení. Zároveň ale divák není schopen takřka jakékoliv empatie, právě proto, že zápletka a tedy i počínání postav sice lze vzhledem k jasně dané premise akceptovat, naprostá iracionalita toho všeho ale prostě znemožňuje komukoliv opravdu na plno přistoupit na pravidla této hry. Výsledkem je podivně odtažitý a zároveň depresivní samoúčelný konstrukt, z něhož nade vše vyčnívá úžasně proměnlivý Andrew Garfield. Film je, jen tak mimochodem, i při papírově střídmých 103 minutách úmorně dlouhý... (25.07.2011)

Režisér Romanek natočil rádoby sladkobolný sci-fi románek. Bohužel u mne to nějak nezafungovalo. Zásadní věci nedovysvětleny, kde se tyto děti braly, co uměl v roce 1964 ten náramek, proč se nikdo nepokoušel vzepřít, jak mohli mít tito otroci takovou svobodu, sami např. měli k dispozici auto...Možná bych to tolerovala někdy v budoucnu, ale to zasazení do minulosti bylo vysloveně nešťastné..Ani výběr hlavních představitelů mi nesedl, holky, ač ve skutečnosti o 2 roky mladší než jejich partner, se mi zdály proti němu nějak moc dospělé, z Keiry je bohužel čím dál větší "prkno", jak vzhledem, tak hereckým projevem (ať mi všichni její fandové odpustí...). (27.01.2011)

Never Let Me Go je dost zajímavý film. Kdyby se mě totiž někdo zeptal, o čem že ten film je, tak mu to řeknu, ale neřekl bych mu např. zde mnohokrát zmiňované věci typu "proč jsou smíření se svým osudem a proč nevzdorují". Za částečné vysvětlení zde děkuji kiddo. Proč částečné? SPOILERY! Vemte si scénu ve třídě. Učitelka říká studentům pravdu o tom, kdo jsou a "na co" vlastně jsou a děti jsou klidné. A to mi nikdo nenamluví, že už ve věku kolem deseti let je někdo takhle vyrovnaný a hlavně je schopný přijmout takhle fatální osud. A proto mi tenhle snímek v některých momentech přišel slabší. KONEC SPOILERŮ! Nicméně pro mě Never Let Me Go zůstane především o tom, že jsem si definitivně potvrdil tři věci: a) Stále miluju Keiru a jako herečka roste a roste. b) Carey Mulligan mi potvrdila, že JE příslibem do budoucnosti a určitě se máme na co těšit. Co ta dokáže zahrát pohledem… c) Definitivně jsem se utvrdil v tom, že Andrew Garfield není jen pěkný ksichtík a že výkon v The Social Network nebyl náhodný. Stejně jako u Carey v něm vidím ohromný herecký příslib do budoucna. Takže když budu vzpomínat na tenhle film, vybaví se mi spíše tito tři herci, než ty věci, které jsem uvedl výše. 80 %. (04.02.2011)

Je to dobře zahrané a hezky depresivní, ale po zhlédnutí jsem měl více otázek než je zdrávo… Už v útlém věku, je hlavním hrdinům nalinkován život, který je čeká... čeká je život krátký, protože ho musí obětovat pro dárcovství svých orgánů- a zde to začíná mít první trhlinky, které mě nedají spát. Dárci orgánů vlastní auto, nejsou hlídáni a přes velkou vůli žít je nenapadne od tak hrozivě nalinkované života uprchnout. Bylo sice ukázáno, že v reálném světě neumějí žít a pohybovat se, ale to neberu jako důvod, protože vrozeně lidská touha objevovat neprozkoumané a učit se novým věcem (a hlavně mít pro co žít)… tak během celého filmu nikdo z hlavních postav nepronese větu, že mohou svůj osud změnit… Jak vůbec takový systém funguje? apod… bohužel je zde mnoho hluchých míst a příliš zdlouhavě vyprávěné (což u většiny filmů nevadí) na to, aby člověk stihl u filmu přemýšlet… vypadá to spíš, jako bych viděl nedodělanou beta verzi filmu, kde klíčové pasáže stále chybí, aby divák nebyl zmatený a neměl tolik otázek… chápu vysoká hodnocení, ale po prvním zhlédnutí dávám 2 hvězdičky… v budoucnu tomuto filmu dám ještě šanci... (20.01.2011)

Na začátku filmu jsem byla na čtyřech hvězdách. Na konci jsem se rozhodovala mezi dvěma a třema. Zvítězilo vyšší číslo, protože vizuální forma filmu byla krásná, strhnující, vkradla se mi pod kůži a krásně rozehřála mou mysl. Jenže pak se nad tu nádhernou formu beroucí dech vkradla jiná věc. Příběh. A tu! nastoupila jiná moje emoce. Vztek! Sakra! Jak můžu soucítit s lidmi, kteří sou tak hrozně blbý? Proč vzdychaj nad tím, že musí opustit svou lásku a umřít, když si můžou zabalit báglík a jít na letadlo? Taková nelogičnost! A chci informace! Jak můžou třikrát darovat svý orgány? Čí jsou to děti? Jaká předloha? Jsou vyrobený nebo kde je vzali? Hm hm, hudba Rachel Portman je jako vždy skvostná a Carey Mulligan mě svou jemností, rozvážností a krásnou tváří hodně zaujala. Tatam je ta praštěná Kitty z Pride and Prejudice, ale na víc to prostě nestačí. (08.11.2011)