Moneyball

Nerozumím baseballu, ani rád ho nemám (Red Sox znám jenom díky Stevovi (Kingovi) a Ztraceným) a pochybuju, že ten sport má nějáký smysl. Mám rád baseballové pálky (z osobních důvodů), ale to k tomu abych se podíval na film o baseballu nestačí. Takže, kdo to celé odedřel, kdo mě k tomu přitáhl? Brad Pitt, který hraje chlapíka co jenom prohrává a zkouší to dál, špatně se rozhoduje, ví to, ale pořád to nějak zkouší, až učiní poslední zoufalý krok a začne poslouchat tlustého ekonoma. Perfektní dialogy, decentní humor, výborní herci. Líp to podle mě natočit nešlo. (18.12.2011)

Sorkin to je (v poslednej dobe) stávka na istotu. Ten chlap vie ako napísať zaujímavé postavy, uvedomuje si ich zraniteľnosť a zároveň výnimočnosť a takisto vie za čo sa oplatí bojovať. Za témy (v tomto prípade, kvapkami potu a zákulisnými procesmi odmakané méty), ktoré by chcel zdolávať nejeden nadšenec, ale poväčšinou, kvôli slabej prezieravosti či naopak prílišnej pompéznosti sa to dotyčnému nakoniec nepodarí. Buď sa roztopí pod nánosom neprimeraného patosu zakladajúceho si na (napr.) krátkozrakom prednášaní ľudových múdier alebo neprestajne onanuje nad doslovným adorovaním vybraného subjektu (= športu) prostredníctvom "akčného" napodobovania. Aaron je však (aj za prispenia pevnej ruky Benetta Millera) iná liga, liga v ktorej sa síce vyhráva, ale zadarmo sa nič nedostáva, hrací priestor v ktorom sa emócie očakávane dolujú, no hlavne vtedy keď si to okolnosti fakt vyžadujú, je to jednoducho miesto kam sa človek so zmyslom pre významové nuanse či detail ako taký rád vydáva a sklamaný takmer nikdy neodchádza. Inými slovami sa tu stretávame s niečim - čo do prirodzeného športového sentimentu a číselných prepočtov/štatistík - perfektne vyváženým, ku prospechu veci odprosteným od zbytočných rodinných/milostných odbočiek, akumulovaného heroizovania a početných, do seba zahľadených slowmotion sekvencií. Niektorým príbuzným kúskom sa to vďaka zručnému spracovaniu a srdcu na správnom mieste tolerovať dá ("Any Given Sunday", "Miracle"), podaktorým sa zas ono bagatelizovanie diváckych potrieb skrz vyššie uvedené presľapy - aj napriek pozoruhodným námetom - prijať len tak ľahko, bez výčitiek nedá ("Jerry Maguire", "Damned United") a preto s otvorenou náručou vítam práve filmy typu "Moneyball". O tom, že "nemožné neexistuje" vypovedajú skromne, a pritom intenzívne, dokážu navodiť vnútorné chvenie, a nemajú potrebu vydierať a v neposlednom rade, zdôrazňujú tŕnitosť i krásu životných ciest ktoré si z neúspechu, z nedosiahnutia cieľa, hlavu nerobia a idú ďalej...ten cieľ totiž nemusí byť vždy, tým najpodstatnejším. (13.12.2013)

The Social Network meets baseball. Aniž bych předem znal jméno (spolu)scénáristy, čul jsem v tom Sorkinův rukopis. Je to opět nesmiřitelné, bezohledné, ukecané (směrem k tématu), místy chladně odtažité, přitom obetkané respektem k "solitérovi", který změní svět (baseballu). Požitek z filmu exponenciálně naroste s povědomím diváka o hře jako takové. Ale i když víte o baseballu stejné kulové jako já, pořád jsou tu hodně živě napsané a zahrané postavy, jejichž vztahy a komunikace zaujmou. Ten film na mě nepůsobil tolik na rovině racionální (nerozuměl jsem mu v detailech), ale po stránce emoční prostě funguje (místy až překvapivě, dospěle infantilní vztah Billyho a jeho dcery mi nevím proč evokoval Coppolové Nowhere). Navíc vyjma několika klišovitých zpomalovaček musím ocenit, jak spartánsky to celé působí. Žádné ultimátní feel-good. Prostě jen "daddy, you´re such a loser"... Pozoruhodná výpověď o tom, jak se dají věci měnit a (opět) snímek, který je o vzpouře proti těm, kteří říkají, že to jinak nejde. Coincidence? You decide. :-) (15.11.2011)

Kolik stojí vítězství? Před pár lety by Pittovi zřejmě připadla role prvojakostního baseballového hráče. Neboť v dobrém slova smyslu zredfordovatěl (vážnější látky, vážnější výraz), hraje nyní chlapíka, který stojí v pozadí. Méně akčního, ale neméně ambiciózního. Dosažení úspěchu pro něj má přednostní význam. Když neuspěl jako sportovec, chce prorazit alespoň z manažerského postu. Zde již nemusí brát ohledy na druhé, neboť on je ten, kdo rozdává peníze. Proč se tedy obtěžovat přetvářkou a schovávat svou tvář arogantního cholerika za milou masku. Ne, že by kolem a kolem (s pár rodinnými zastávkami) vzato nebyl sympaťák, ale určitě nehraje „an American hero“, vždy čestného a neomylného. Lidské bytosti jsou pro něj čísly, která lze, nutno-li, jednoduše vyškrtnout, v čem vidím nejvýraznější podobnost s The Social Network, s tím rozdílem, že tentokrát nejde pouze o jedničky a nuly. Napínavější klání než na baseballových hřištích, kam nás tohle převážně interiérové drama nechá nakouknout jen párkrát, probíhá v zákulisí. Zvítězí přístup humanistický, ekonomický, nebo kompromisní? Odpověď není jednoznačná ani po závěrečných minutách, jichž mohlo být, pravda, méně (a jež zápletku posunují trochu jiným směrem). Film se vyhýbá tomu, aby Billyho Beana, resp. to, co zosobňuje (prosazování osobního štěstí na úkor druhých), adoroval. Byť si vypůjčuje některé příběhové prvky patetických pohádek (flashbacky, zápas, který je třeba vyhrát), ve skutečnosti celkem chladnokrevně ukazuje, na čem tyhle filmy o velkých vítězstvích stojí. (Například jindy klíčová postava trenéra je odsunuta bokem, což se projevuje i jeho situováním na okraj záběru a co je zdůrazněno „odevzdaným“ výkonem excelentního P.S. Hoffmana.) Miller sundává sportovní slupku, aby vyjevil, že se pod ní skrývá cynické manažerské drama. Zároveň nám do cesty nejsou stavěny překážky bránící starému dobrému dojmutí, kterému na druhou stranu není ani přisluhováno (třeba soundtrackem, vytvářejícím přednostně napětí). Ambivalentní pojetí tradičního útoku na emoce krásně shrnuje dceřina písnička, kterou si Billy v závěru pouští. Je to zkrátka takové dojetí s „ale…“, s nadhodnotou k přemýšlení. 80% (30.11.2011)

"Sú bohaté týmy, chudobné týmy, potom je tu 15 metrov odpadu a až za nimi sme my". Nemám rád baseball a myslím, že väčšina užívateľov je na tom rovnako. Sme Európania a toto je čisto americká zábavka. Filmov okolo baseballu už vzniklo toľko, že ich ani neregistrujem. nebyť B. Pitta asi by som film odignoroval. Našťastie príbeh trénera, problémov s mužstvom a peniazmi je univerzálny, preto ma film oslovil a navyše scény s baseballu sú vedľajšie. univerzálnosť filmu spočíva hlavne v tom, že príbeh by sa uplatnil i vo filme s akýmkoľvek iným kolektívnym športom. Najviac mi sedela scéna, kde mužstvo po prehre má v šatni skvelú náladu a nasratý B. Pitt prichádza aby im schladil hlavy. A dobre im dal...jeden z filmov, ktorý potvrdzuje starú známu pravdu, že mať v týme hviezdy, vždy nestačí. A čo takto nabudúce niečo o hokeji ?, boha vášho...80%. (29.04.2012)