Ano, šéfe!

Výborný pořad, který si mě po několika dílech zcela získal (a pro všechny majitele restaurací by měl být přímo povinnou "četbou"). Zdeněk Pohlreich je frajer, který to má v hlavě moc dobře srovnané a jeho rady jsou jednak radami zkušeného a pragmatického restauratéra (je slast sledovat profesionála při práci), ale hlavně člověka nadaného selským rozumem. Díky němu a jeho pekelným (často sprostým, ale snad vždy originálním a výstižným) hláškám je tahle dynamická reality show zábavná jako málokterý jiný pořad podobného ražení... V rámci současné české televizní tvorby exkluzivní záležitost. 90 % (15.10.2009)

Tomuhle pořadu jsem zkrátka nepropadla, připouštím však, dostal jen 2-3 šance: poprvé jsem se dívala možná dvě minuty, než mě to přestalo bavit, podruhé jsem se snažila a vydržela tak 20 minut, včera (potřetí) jsem po 10 minutách usoudila, že tenhle typ pořadu prostě není pro mě. Jde o něco nového, to hodnotím kladně. Pohlreich je sice nesympatický na pohled, ale projev nemá vyloženě špatný, personál je taky někdy celkem vtipný. Pro mě jasné dvě hvězdičky, nevidím důvod pokračovat ve snaze zařadit se mezi příznivce "Ano, šéfe!". 40% Edit: náhodou jsem se k pořadu znovu přichomýtla a přidávám puntík, nebylo to úplně nezajímavé. Dojem nestačí, abych "Ano, šéfe!" vyhledávala, ale přinejmenším už se mu nebudu plánovitě vyhýbat. 55% (15.05.2009)

Drsných nadávajících kuchařů jsou plné hospody, ale Zdenda Pohlreich to alespoň myslí konstruktivně. Je s ním přitom docela slušná zábava a i když jsou jednotlivé díly v podstatě na jedno brdo, tak výrazně přispívají ke kvalitě stravování. Sám jsem se o tom mohl přesvědčit a jelikož jídlo je pro mne jedním z nejdůležitějších smyslů života, tak pevně doufám, že už mi nikde nezamění guláš s pětima za kapra na modro. (08.03.2014)

Až na to "volování" se mi zdá Pohlreich jako bezvadný člověk, i když působí až moc povýšeně a tváří se, jako by v životě neudělal jedinou chybičku... Nicméně i přes tyto prkotiny se mi Ano, šéfe! jeví jako příjemné osvěžení nudných reality show posledních několika let. Pro ty, co rádi vaří, musí být podobný pořad požehnáním. (18.11.2009)

S odstupem času je pro mě Ano, šéfe! definitivně nejlepší televizní show, která se tady objevila minimálně od revoluce. Absolutně mě nezajímá, že nejde o originál, že Ramsey umí být vtipnější a drsnější. Já chci vidět českou mutaci pořadu v našich podmínkách a s typickými trademarky českých restaurací. Celou dobu se tak divák může mastit na buranství, postkomunistické malosti a neschopnosti změnit zajeté koleje. To vše ve vyhrocených situacích těsně před krachem a v některých případech i v nekonečném labyrintu dluhů. Člověk žasne, kolik primitivů se dostalo k penězům, Naštěstí většina z nich o ně rychle přišla, takže jim není třeba závidět. Ovšem je nutno přiznat, že poměr primitivů a sympaťáků se časem skoro vyrovnal a epizody byly o to emocionálnější. O Pohlreichovi jsem do té doby neslyšel, to přiznávám bez mučení, ale už během pár dílů jsem si jeho rázný styl zamiloval stejně jako většina národa. Po lehce nervózní první epizodě se brzy rozkoukal, začal brutálně hláškovat a již během první série se etabloval v jednu z největších televizních hvězd. Je navíc úžasné sledovat, jak se díl od dílu dostává do větší pohody a celé natáčení si neskutečně užívá. Show má hned několik legendárních vrcholů. Kluk, co si přišel hrát s kamením, naprosto nepochopený význam slova podnikání dvou blbů z Brna, lidský odpad podnikající v Německu (samozřejmě původem Čech), naivním snílkům oči otevírající návštěva Chicaga nebo smutný klaun Bolek, který se utápí v chlastu v té době ještě na své farmě. Třešničkou na dortu jsou pak platonické lásky, které vznikly během natáčení pořadu, když dotyčné dámy neustály sálající charisma legendárního Šéfa. Pojď, Zdéňo! (11.09.2009)