Rozvod po italsku

Perspektivou italské společnosti musíme nahlížet na bizarní zápletku, kdy se hlavní hrdina musí zbavit své manželky, aby mohl rozvinout vztah s mladinkou sestřenicí. Germi tvrdě zesměšňuje zkostnatělý pohled na nedotknutelné pouto manželství a my společně s hlavním hrdinou podstupujeme neuvěřitelně složitou cestu k dosažení svobody. Místo rozvodu (společensky nepřijatelný) se osnuje ďábelský plán k získání milence pro vlastní manželku, aby je nato mohl oba zabít (vražda ze cti - společensky i zákonem tolerovaná), komedie plná omylů může začít. Hladce působící režie s tempem italského temperamentu, vypravěčskou svěžestí a dokonalým Mastroiannim. (17.10.2009)

Včerejší příjemný večer patřil dvěma partičkám šachů a téhle italské komedii. Rozvod po italsku je pro mě nezvyklým příběhem. Vždyť kdo by chtěl, aby mu žena byla nevěrná? Jen nevěrník sám. Popravdě bych z Féfého ženy taky šílel a není divu, že chytl druhou mízu. Krom toho ta sedmánctiletá dcera sestry byla fakt kus. Ke konci příběhu tu máme zajímavé situace kdy, každej zastřelí svýho partnera :-) no a na úplný závěr je tu takové menší překvapení, jak by asi dál příběh pokračoval. Marcello Mastroianni hraje přesvědčivě a jeho žena předvedla taky slušný výkon. (21.07.2010)

Rozvod po italsku je výrazně lepší než Manželství po italsku. Je pravda, že mu chybí Sophia Loren, ale celkové zpracování, vyznění a děj jsou výrazně lepší. Manželství po italsku je svým pojetím snad ze všeho nejblíž grotesce a absurdnímu humoru. Ačkoliv zde hraje Marcello Mastroianni nejedná se o klasicky italskou komedii - není tolik uřvaná, s přehršle hádkama a podobně. A právě proto je výrazně lepší než jiné klasické italské komedie s Mastroiannim a taky právě proto se mi Rozvod po italsku vcelku líbil. 70% (23.12.2009)

Klasické dílo italského již vyzrálého italského neorealismu v černobílé, jež mu sluší. Ve své době byl příběh podnikavého polomafiánského šlechtice protestem proti tomu, že italské zákony nepřipouštěly rozvod, ale současně také svědectvím o stavu pokrytecké prudérní morálky na největším ostrově Středozemního moře. Maloměsto Agrigento (jak říká ichvypravěč Mastroianni, 18 000 obyvatel, z toho 4 000 analfabetů), se od francouzských Zvonokos či českého Kocourkova neliší ničím, snad jen dobou děje a místním vševědoucím mafiánským kmotrem. Zachycení atmosféry kolem uvedení proslulého Felliniho SLADKÉHO ŽIVOTA v místním kině je jen dalším bazálním kamínkem této pomyslné mozaiky malosti a zapšklé provinciality. Mastroianni tu skvěle splývá se svou rolí lehce znuděného rentiérského kavalíra v nejlepších letech; úspěch filmu by bez něj byl nepředstavitelný. Unylá výrazně italská krása Stefanie Sandrelli i rozkypělý květnatý patos Pietra Tordiho jsou dalšími hrozinkami na dortě tohoto dnes již klasického díla. Díla smíchu, který co chvíli tuhne do vážného výrazu hluboce zamyšlené divákovy tváře. (18.04.2010)

Starší, ale výborný film s M.Mastroiannim, ktorý ako milovaný "Fefe" už tú svoju polovičku akosi nemôže vystáť. Diabolské plány mu vychádzajú, ale posledný záber filmu dokazuje, že Fefe predsa len nemyslel na všetko. Herecký výkon Mastroianniho určite stojí za pozornosť a už len kvôli nemu by ste si film nemali nechať ujsť. 80%. (26.07.2010)