Wallander

Nesmírně vkusné úvodní titulky. To bylo první, co mě napadlo, když jsem Wallandera viděla. Většina kriminálek láká diváka na zběsilé tempo a moderní vyšetřovací metody, což se povětšinou projeví už v úvodu. Asi znáte takovou tu úvodní půlminutu současných detektivek, kdy kamera za rockové písně nalétává na obličeje jednotlivých představitelů a v mezičase za nimi stihne ještě zabrat veškerou nejmodernější techniku, kterou právě toto oddělení k vyřešení případů používá. Wallander je jiný. Úvodní titulky jsou klidné až obyčejné, přitom ale nesmírně stylové a originální. Podobná charakteristika je pak vlastní i celému seriálu. Zatímco mě jiné kriminálky o desítkách pokračování s dokonalými, chladnými vyšetřovateli nebaví, do Wallandera, jehož první sezónu tvoří pouze tři díly, jsem se zamilovala. Vše se odehrává v jiném tempu, mnohem poklidnějším, mohlo by se zdát. Režisér se vyžívá v až perfekcionistickém zobrazení veškerého dění, takže vizualisticky změřená část mé duše od první minuty skákala nadšením. Všechny ty záběry se švédskou krajinou / pustinou jsou úchvatné a podobně podmanivá je i mysteriózní hudba, která je provází. Pár pěkných scének by ale seriálu nepomohlo, kdyby postavy pohybující se v nich nestály za nic. Tady se scénář zaměřuje hlavně na jednoho muže; vyšetřovatele Kurta Wallandera v podání Kennetha Branagha. Asi se to bude zdát zvláštní, ale právě k Branaghově roli jsem po třech dílech cítila silnější vztah než k jakémukoliv jinému představiteli kriminálky, jakého si dokážu vybavit. Tenhle chlap začal žít odděleně od své ženy, která si našla brzy nového přítele, zatímco on zůstává sám. Jakékoliv náznaky budoucího možného vztahu zabíjí svým pocitem, že je třeba k vyřešení případu udělat ještě mnohem víc a že si momentálně nemůže dovolit odejít z práce a žít svůj vlastní život. Samota na něj ale doléhá více, než by bylo komukoliv milé a nemít dospělou dceru, která ho bezmezně miluje i přesto, že on sám se považuje za mizerného otce, asi by se nervově zhroutil. Podobně lidskému vylíčení hlavní postavy navíc hodně napomáhá fakt, že nás tvůrci nechávají nahlédnout na postavu i v momentech, které by kterýkoliv jiný seriál pravděpodobně vystřihl. Kurt Wallander tedy brečí, zívá, je unavený i vynervovaný, naštvaně třískne mobilem, necítí se zdravotně v pořádku, z přepracování usne na místě činu, chodí na záchod. Takové kriminálky se mi líbí a takový doufám, že se tento seriál ještě s několika díly vrátí. A tak mě napadá: viděli jste někdo Insomnii? Mám pocit, že ten film má s tímto seriálem hodně co společného. Dodatek 11. dubna 2010: Půl roku čekám na druhou řadu v domnění, že se Branagh do Wallandera pustí až po dokončení Thora, a pak zjistím, že si druhá série odbyla svou premiéru na BBC jen pár týdnů po tom, co jsem dokoukala první. Co však k druhé řadě říci, aby se člověk neopakoval? Asi nic, tohle se musí vidět. Nejrealističtější kriminálka současnosti s nejlidštějším hlavním hrdinou, jakého jsem kdy v seriálu viděla (producenti první i druhé řady si odnesli cenu BAFTA za nejlepší dramatický seriál a Branagh má za obě řady to samé ocenění, jen za nejlepšího herce). A taky ty nejúžasnější švédské scénérie, jejichž kouzlo snad potvrdí i to, že počet Britů, kteří navštíví ročně Ystad, se po odvysílání tohoto seriálu náhle zvýšil o polovinu. Kennethe, prosím, až dokončíš režii Thora, vrať se zas do Švédska před televizní kameru. Podle dostupných informací totiž natočení dalších dílů záleží pouze na tobě. Dodatek 31. července 2012: Třetí řada opět skvělá, i když vrcholné druhé série dle mého nedosahuje. První díl s úžasným "bodem zlomu" kdesi v polovině a výborným závěrem u poradkyně sice aspiruje na jeden z mých nejoblíbenějších dílů vůbec, jinak mi ale přišlo, že tentokrát zůstalo mezi jednotlivými epizodami až mnoho nedovysvětleno a že Kurtovi rodinní příslušníci dostali až moc málo prostoru na to, abych si mohla "užívat", jak mu práce rozkládá osobní život. Hlavně druhá epizoda, kterou Wallander strávil prakticky celou v Lotyšsku, mi přišla v tomto ohledu trochu mimo; vlastně mi až přišlo, jako by Wallanderův vývoj na jeden díl naprosto ustrnul. I tak se ale už těším na finální čtvrtou řadu a na ten smutný závěr celého seriálu, který je nejspíše nevyhnutelný jako příchod zimy po podzimu, se připravuji už teď. (30.10.2009) (méně) (více)