Jasná hvězda

Chtěl jsem tam všechnu tu lásku a oddanost vidět a především cítit, ale pocitu z filmu těžko poručím. Roztahanost a nedějovost první hodiny mě natolik uondala a paralyzovala, že jsem všechny ty emoční zvraty druhé části filmu vnímal už jen přes filtr nudy a nebyl tak schopný cítit to, co jsem cítit vlastně chtěl. Vím, co jsem měl prožít, ale za boha to nešlo. 5/10 (28.08.2017)

Láska pronášená veršem múz. Láska květnatě pěstěná, provoněná rajským procesím šepotů, do všech míst, koutů a zátočin. Porozuměj a setrvej ve slokách many poezie. Nebraň se okusit rtů velkého poety. Blahodárný doušek citu. Ryzí číše, z níž křehké štěstí pít, je známosti nakloněn spanilý ryk. Básník – žebrák, srdcem bohat. V prosté kytlici prochladl, churav. Ohlušen andělskou melodií. To zápalem nitra lákán, volán. Už odplul na druhý břeh. Slyšitelný bolesti nával. Milá se souží, pláče. Nelze odejmout, slíbat ten žal z její slzavé tváře. (09.04.2016)

Určité klady to má, částečně poetiku, sem tam z toho umělečno i čiší. Dívat se na tento film je ovšem utrpení. Zdlouhavé, nudné dialogy o hovnu. Úplně nejvíc mě tam iritovaly postavy těch dvou otrapů, co dělaly hovno, válely se u krbu na břiše a údajně psaly poezii. Proč náš František Gellner činil jinak? No a abych to shrnul: Frantu Gellnera mám rád a Frantu Villona taktéž. Ti činili poezii jiným a dramatičtějším způsobem. Tito dva čuráci mě neiritovali, oni mě přímo srali a ta šlapka(Abbie Cornish), též! (15.12.2011)

Krásná kamera. Campionová obrazy umí. Snad jen zamilovaná Fanny by nemusela být co scénu v jiných šatech. Příběh věčné lásky je to vlastně tuctový (anebo už cyničtím?), na jeho pozadí však tím spíš vynikne nádhera Keatsových veršů. Škoda, že ve středu téměř nedějového vyprávění stojí více ona se svou vášní než on a poezie. Výsledkem je nuda. Hrdinčin vzpurný individualismus navíc pramálo odpovídá počátku 19. století. V tehdejších pevně daných společenských hranicích by nebyl možný, zdá se mi spíš říznutý duchem 60. let 20. století. Na druhou stranu je potěšitelné , že se básníkův přítel pan Brown ujme odpovědnosti za nemanželského syna a že sám Keats miluje svou Fanny natolik, že se s ní odmítne milovat vědom si možných následků. Místy tedy filmem, který se jinak - až příliš - soustředí na krásnu záběrů a slov, prosvitne i krása charakterů. (14.07.2010)

Mne táto Campionovej umiernenosť a odklon od jej zaužívaných postupov a formy v mnohých ohľadoch nesadla. Jediné čo ma trochu zaujalo bola slušná výprava, prostredie londýnskeho Hampsteadu a sympatická herecká zostava. To ostatné nestálo ani za myší prd. Dejová linka by mohla súťažiť v nezáživnosti, postavy sa tu len tak mihali, plkotali medzi sebou, veršovali, prípadne fňukali nad nenaplnenou láskou a k ničomu rozumnému to neviedlo. Myslel som, že sa niečoho dočkám na záver, no mýlil som sa. Tiež som nepochopil jednanie postáv. Ten mladíček sa celý čas hral len na tragéda, fňukal za nešťastnou láskou a že je chudobný a nič preto nerobil, aby tomu tak nebolo. Miesto toho aby sa chopil práce alebo aspoň lopaty tak radšej len niekde vylihoval a sťažoval sa. Čo čakal? Že sa tá jeho chudoba sama od seba nejak vyrieši? Neviem... bola vtedy už športka? Dievčinka zas na tú dobu a prostredie mala až moc voľnosti a tolerancie zo strany rodiny a známych, to sa mi zdalo nereálne. Možno to do určitej miery vysvetliť absenciou otcovej ruky, no i tak... spoločenský tlak bol v tej dobe neúprosný, pochybujem, že by jej matka bola taká slniečková svätica. No proste jedna hrozne unudená zbytočnosť oblečená do pekných kostýmov sympatických hercov. 40/100 (19.10.2017)