Jasná hvězda

Nemůžu si pomoct, ale přes veškeré možné historické nepřesnosti se mi tenhle film hrozně líbil. Abbie Cornish přesně seděla na svou roli Fanny, která ví co chce a umí to dát najevo. Ben Whishaw,který mi utkvěl jako trochu magor z Parfému, se zde překvapivě také autenticky zhostil role básníka...navíc film doplňovala krásně poezie a hudba a krásná kamera,zkrátka ideální na opuštěné dny, kdy je lehce pod mrakem, nebo už i tma, a člověk má chuť snít, jaké to bylo kdysi, jakou moc má láska a jakou sílu mohou mít slova. (11.11.2011)

Krásná kamera. Campionová obrazy umí. Snad jen zamilovaná Fanny by nemusela být co scénu v jiných šatech. Příběh věčné lásky je to vlastně tuctový (anebo už cyničtím?), na jeho pozadí však tím spíš vynikne nádhera Keatsových veršů. Škoda, že ve středu téměř nedějového vyprávění stojí více ona se svou vášní než on a poezie. Výsledkem je nuda. Hrdinčin vzpurný individualismus navíc pramálo odpovídá počátku 19. století. V tehdejších pevně daných společenských hranicích by nebyl možný, zdá se mi spíš říznutý duchem 60. let 20. století. Na druhou stranu je potěšitelné , že se básníkův přítel pan Brown ujme odpovědnosti za nemanželského syna a že sám Keats miluje svou Fanny natolik, že se s ní odmítne milovat vědom si možných následků. Místy tedy filmem, který se jinak - až příliš - soustředí na krásnu záběrů a slov, prosvitne i krása charakterů. (14.07.2010)

Ben Whishaw (ten do 18. nebo 19. století padne jako ulitý) a skvělá "zpívající" scéna, udržují tento film na hranici tří a čtyř hvězd. Celkově je to ovšem docela velké zklamání, logika chabých zvratů žádná(zapomněl si vzít kabát, wtf), štáb se asi moc nenachodil - natáčelo se prakticky v jedné místnosti a příběh by se dal sepsat do dvou vět. Prakticky nic se neděje a o chemii nebo atmosféře Wrightových kousků se nedá mluvit ani omylem. A zde vychvalovaná Abbie Cornish se mi opravdu moc nelíbí. (20.02.2010)

Tak jemně dýchat snad jen ona může... Film, který vyžaduje sladění divákova tepu se snivým tempem letního dne uprostřed dlouhých prázdnin v Hampsteadu léta Páně 1818, kdy láska i poezie klíčí, jako když se motýl klube z kukly, slova putují celé týdny a - méně pomíjivá než lidský život - přetrvají věky, jako ta modrá křídla ve staletí staré vitríně. Krásná, křehká a mrtvá. Johne Keatsi, byl bys v roce 2017 šťastnější? (20.09.2017)

Určité klady to má, částečně poetiku, sem tam z toho umělečno i čiší. Dívat se na tento film je ovšem utrpení. Zdlouhavé, nudné dialogy o hovnu. Úplně nejvíc mě tam iritovaly postavy těch dvou otrapů, co dělaly hovno, válely se u krbu na břiše a údajně psaly poezii. Proč náš František Gellner činil jinak? No a abych to shrnul: Frantu Gellnera mám rád a Frantu Villona taktéž. Ti činili poezii jiným a dramatičtějším způsobem. Tito dva čuráci mě neiritovali, oni mě přímo srali a ta šlapka(Abbie Cornish), též! (15.12.2011)