Zvláštní den

Díky Dwaynovi jsem si vzpomněla na tenhle zvláštní film, který jsem viděla takhle jednou v noci před spoustou let a ve kterém mě prvně napadlo, jak ta nádherná Sophie dokáže opravdu vypadat jako uhoněná žena a přesto to dává s grácií sobě vlastní. Fašistická Itálie, miláček Duce, přehlídka....je zde i druhá tvář této doby. Hned vedle se nastěhuje Marcello. A všechno se může zdát být jinak. Osamělí lidé v opuštěném domě...herecký koncert dvou hvězd. (27.06.2014)

Zvláštní den je jeden z mých nejmilejších filmů. Pokaždé mě strhne, jak se v manželce snížené na služku rodí žena a jak se hlas potlačený v nachýleném mužském těle dokáže rozeznít, když se jejím oslovením ocitne opět na počátku... Setmělá scéna činžovního vězení, propouštějící hořký slavnostní hlahol fašistického davu, který sákne zdivem jako vlhkost vražedných povodní, se vteřinu za vteřinou zužuje, až nakonec nedovolí ani nadechnout se, zato stiskne tak, že se tak rozdílné řeči slijí v hojivé ticho, které tu všeobecnou rozeřvanou němotu potlačí. (Ne-malý) zázrak. (27.12.2017)

Komorní, vyloženě až delikátní film - nebál bych se říct až fassbinderovského ražení (kdybych nevěděl, že to natočil E. Scola, klidně bych věřil tomu, že je pod tím ve skutečnosti podepsán právě R. W. Fassbinder) - který jsem zhlédl s velkým zájmem. Film jsem si vyhledal proto, že se jedná o Mastroianniho nejlépe hodnocený film na ČSFD - nu, bezprostředně po zhlédnutí si jsem skoro jistý, že jsem s ním už viděl lepší filmy (zdejší vysoké hodnocení Zvláštního dne - samozřejmě nic proti tomu - si vysvětluji tím, že vyšel na DVD v Levných knihách, což mu u domácího publika zajistilo alespoň jistou elementární obeznámenost, na rozdíl od Mastroianniho jiných snímků, které jsou mnohdy jen velice těžko k sehnání - a potom, ó ano, samozřejmě, zasazení děje do časů WW2, na které jsem osobně už extrémně alergický, ale mainstreamový divácký vkus odjakživa miluje cokoli, co se týká Hitlera), ale přesto byl pro mě i tento výjimečným diváckým zážitkem. A to samozřejmě především díky ústřednímu hereckému duu Mastroianni & Loren (zde ve svých 43 letech pozoruhodně zestárlá a změněná téměř k nepoznání - ten, kdo ji zná z jejích starších rolí, se skoro zdráhá věřit, že je to skutečně ona - člověk jí tu roli matky 6 dětí vyloženě věří každým coulem; přesto přese všechno je stále svým způsobem žádoucí) - oba jsou naprosto excelentní a nechali vzniknout skutečně silnému a sevřenému filmu - na malé ploše jednoho dne a jednoho domu se zde podařilo vyvolat velké emoce a působivé drama, plné výtečných dialogů a silných momentů - samotný závěr mi z nich kupodivu ani nepřišel jako ten nejzajímavější, ač film korunuje hořkou tečkou, kterou nejde dlouho dostat z hlavy. Jako vždy platí, že toto je film pro lidi, kteří ho dokáží docenit, a kteří o něm před zhlédnutím vědí co nejméně - osobně považuji za hrozné, že je zde v textu distributora naprosto bezostyšně vyzrazen jeden z ústředních motivů, který zásadně mění vyznění celého filmu. Za sebe tedy říkám, nic o tom filmu nečíst, nic o něm nevědět - a jedině pak může na člověka maximálně zapůsobit. Za mě silné 4 hvězdy a respekt ke způsobu, jakým je to natočeno - prostříhat to venkovní akustické dění s dějem uvnitř domu muselo být strašně pracné. (27.08.2016)

Zvláštní den, zvláštní film. Psychologické drama a na pozadí fašistická diktatura. Žena, kterou manžel i rodina přehlíží, přesto je zanícená pro fašistickou ideologii. Muž, kterého společnost odsoudila a odvrhla, protože byl jiný, homosexuál. Jejich cesty se náhodou střetnou a díky okolnostem pak zůstanou skoro celý den spolu. Setkávají se a opouštějí, čím dál tím víc je to k sobě táhne. Fašistku a zavrženého homosexuála. Řeknete si, proč. Tento film je krásný, velmi citlivý a laskavý na jedné straně, na straně druhé hřímá duce z tribuny a pochodují vojska. Podívejte se, stojí to za to. (13.05.2017)

Jedna náhoda spojí jejich cesty dohromady, v tak pro Itálii "významný" den. Píše se rok 1938 a Hitler zrovna přijíždí do Itálie. Se vší parádou, vítan davy lidí, jako osvoboditel a nový vůdce. Ale jim je to úplně jedno. Oni dva, mají úplně vidění světa, než tehdy většina národa. Ona, matka šesti dětí, která nemá rozhodně na růžích ustláno, on čerstvě vyhozený z práce, čekající na možné vyhnanství. Je to jejich chvíle. Jejich den, ne nikoho jiného. Aspoň pro dnešek můžou tajně slavit, že v sobě našli zálíbení, či spřízněnou duši, to je vlastně jedno. Zítra už bude asi všechno úplně jinak... (18.04.2015)