Velká žranice

Ako odštartovať filmový rok 2020, to bola náročná otázka, na ktorú odpoveď mi nakoniec dal film, ktorý vystihuje vianočné sviatky pomerne dobre. Štvorica priateľov, unavená životom sa rozhodne oddávať sa pôžitkom života viac ako je zdravé a doslova sa prežerú k smrti. K tomu treba prirátať aj množstvo alkoholu či neviazaného sexu a človek tak dokáže pochopiť, že v čase svojho vzniku vyvolal film pobúrenie i kontroverziu zároveň. S odstupom času však divák zistí, že na dnešné pomery filmu predsa len okrem hlavnej myšlienky chýba trochu lepší dej či herecké výkony a spoločenská satira potrebuje predsa len o niečo viac, aby zarezonovala v mysliach ľudí ešte o niečo výraznejšie. Nie je to zlé, nie je to vynikajúce, ale niektoré scény boli aj úsmevné a tak možno film označiť za lepší priemer. (01.01.2020)

Velmi zajímavý film, který nevšedním a neotřelým způsobem kritizuje stav společnosti a jeho konzumního způsobu života. A krásné herecké výkony filmových velikánů. Čtyři přátelé: restauratér, kuchař a cukrář Ugo (výborný Ugo Tognazzi), televizní pracovník Michel (nevšední Michel Piccoli), pilot Marcello (skvělý Marcello Mastroianni) a soudce Philippe (vznešený Philippe Noiret) jsou úspěšní muži. A právě tito muži, kteří jsou zřejmě unaveni stereotypním pokryteckým životem, který je zaměřen na vydělávání peněz a užívání si spotřebních hodnot, se rozhodnou odejít ze světa demonstrativním způsobem. Přežráním se vynikajících lahůdek, které vznikají zejména pod dohledem skvělého kuchaře Uga. Je přiřazen ženský prvek v postavě učitelky Andrey (velmi vnadná Andréa Ferréol), která ze začátku působí upejpavě, ale postupně jako jediná nemá problém z jejich hrou, jejichž důsledek si zprvu není schopna ani uvědomit. Má neuvěřitelný apetit chuťový i sexuální. A i když si čtyři protagonisté uvědomují jistou teatrálnost jejich činu, tak se navzájem povzbuzují ve vytrvání. První skoná Marcello, který se zalekne smrti, ale ani pokus o útěk už mu nepomůže. Pak už má vše rychlý spád: Michel, Ugo, který nechce zůstat poslední a nakonec Philippe, majitel velkolepého domu v Paříži, kde se všichni sešli. Do určité míry mi film připomíná metaforu na dekadenci a rozmařilost lepší vrstvy, do určité míry je to protest proti způsobu života lidí v moderní společnosti a jejich neodvratný konec. Zřejmě jsme museli dospět do fáze, ze které nevidíme cestu ke své záchraně, snad jen cestu ke svému rychlejšímu vysvobození přes svoji zkázu. Ale jsme schopni nějaké změny, nebo jsme jen schopni vymýšlet lepší a rafinovanější způsoby takového spotřebního života, kde úspěch se hodnotí podle stavu financí a vlekolepé kariéry. Však i Philippe říká, že neprosazuje spravedlnost, ale jen vymáhá dodržování zákonů. A to je obrovský rozdíl. Velice podivuhodný film, kde se to hemží vybranými delikatesami, jako protest, jako výkřik, kteří většina neslyší a ani nechce slyšet. (21.02.2010)

Ve stínu velké žranice byly Lukulské hody pouhou nádražní kantýnou osmé cenové skupiny těsně před zavíračkou. Co zprvu začínalo v podstatě jako komedie, změnilo se po něuvěřitelně bizarních eskapádách a zvrhlostech, v tragicky neodvratnou smrt užrání se k smrti. Od druhé poloviny filmu už jde v podstatě jen o hořkost a programovou sebedestrukci, až mi z toho přestalo být dobře. Co však je třeba ocenit, je koncentrace takových hereckých veličin jako Noiret, Tognazzi, Mastroiani a Piccoli a jejich přesvědčivé herecké výkony. (17.10.2010)

Paradoxně jsem zůstal nenasycen. Jako divák jsem hladověl a marně čekal na svůj dezert. Přitom vše, co běhá, létá nebo je oploutveno, leží zpracované na talíři a čeká na svého gurmána. Téma bylo velmi lákavé. K tomu ještě polonahá, přírodně všude vnadná děva, provozující lásku ve stylu hippies. Co víc si přát? Tu třešničku, kterou ani přítomní bohémové nekonzumovali. Pointu. Hlubší důvody jejich jednání, vůči čemu? Komu? Mám jenom hlad. I když tématicky, herecky i režijně výborné, není tento snímek jedním z těch, které bych někdy zařadil znovu do programu. Chvílemi skutečně až nudné. (06.09.2015)

Když budete hledat, tak tam myšlenku najdete. Musí se to brát trochu satiricky. Lidstvo je, globálně bráno, nechutné. Koukněte na internet, vyhledejte si pár nechutných stránek se sexuálními úchylkami, mučením, válkami, hromaděním majetku, neúctě k ženám a budete vědět, vo čem tu kurva mluvím. Pro někoho to možná bude těžké, ale hodně lidí oplývá něčím, čím se Marcello, Michel, Ugo, Phillipe nebo Andréa vyznačují - leč, každý si to musí najít sám. Každý zná sám sebe nejlíp. A teď si jdu dát čápa s mákem. PS: imitace Marlona Branda z Kmotra byla super. (12.09.2006)