Velká žranice

Ako odštartovať filmový rok 2020, to bola náročná otázka, na ktorú odpoveď mi nakoniec dal film, ktorý vystihuje vianočné sviatky pomerne dobre. Štvorica priateľov, unavená životom sa rozhodne oddávať sa pôžitkom života viac ako je zdravé a doslova sa prežerú k smrti. K tomu treba prirátať aj množstvo alkoholu či neviazaného sexu a človek tak dokáže pochopiť, že v čase svojho vzniku vyvolal film pobúrenie i kontroverziu zároveň. S odstupom času však divák zistí, že na dnešné pomery filmu predsa len okrem hlavnej myšlienky chýba trochu lepší dej či herecké výkony a spoločenská satira potrebuje predsa len o niečo viac, aby zarezonovala v mysliach ľudí ešte o niečo výraznejšie. Nie je to zlé, nie je to vynikajúce, ale niektoré scény boli aj úsmevné a tak možno film označiť za lepší priemer. (01.01.2020)

Podľa mňa by si mal tento film človek pozrieť po štyridsiatke. A potom o ňom podebatovať v útulnom podniku, ktorý dôverne pozná (ale lezie mu už tak trochu na nervy) v spoločnosti starých známych (ale rokmi jednotvárnych a opakujúcich sa) pri poháriku dobrého suchého vínka (zase tá kyslá gebuzina) a nejakej dobrej papanice (zo všetkého mi je zle). No a potom sa vrátiť domov k manželke, prípadne milenke a s humorom o tom pokecať (a vzápätí sa z ničotnosti pogrcať). A pod rúškom noci vyrabovať chladničku. Ale niééé ako v tom hnusnom filme. Len tak jemne, decentne. Graciózne. (15.05.2013)

Hladovým vstup povolen, sytým na vlastní riziko. Půst zakázán. Gastronomická slavnost začíná. Stoly se prohýbají, poháry přetékají. Příbory připravit, zakrojit, nedrobit. Bon apetit! Jíst, jíst, jíst, smrtelný hřích polapit. Zasedněte ke stolu, pánové! Vše je po hříchu dovoleno, přátelé! Chtíči svému průchod dejte. Slečinky, své sukýnky vyhrňte. K naší hostině se přidejte. Smilstvo pánů tvorstva po ruce, manou neřízenou si vychutnávají neslušné ovace. Obžerství je metlou lidstva, neovladatelnost a zvrácenost se tu chystá. Odevzdáni do rukou neřesti tohoto místa. Prostopášní jedlíci, vilné paní učitelky, milenci. Laciná žádost roztoužených vnadů nekoresponduje s profesí mravů. Křižujme ten předmět chtíče, který převzal vládu hostí a poroučí bujarosti. Bez ostychu tělesnosti, z poškozené posedlosti. Bohabojné společnosti dekadentní freska, z osazenstva holá troska. Poslední porce, poslední sousto...a po nás potopa! (31.03.2015)

Ferreriho kritika naší společnosti. Jeden ze smrtelných hříchů, obžérství, páchá většina této společnosti pravidelně, i když v menších dávkách, než-li hlavní hrdinové tohoto snímku. Marcello, Michel, Philippe a Ugo se rozhodnou doslova užrat k smrti. Tento dle jejich názvu gurmánský večírek, se stane víkendem obžérství a smilstva, jednodušeji řečeno žraní a sexu. Najaté děvy lehkých mravů by ustály ten sex, ale přežírání je donutí společnost opustit. Pouze paní učitelka, skvěle ji zahrála Andréa Ferréol, je stejným, možná i větším "hovadem" než čtveřice kamarádů. Ironický pohled na svět nás doprovází celé dvě hodiny a přímočarý průběh si přes hromady jídla, říhání a prdů v klidu dojde k očekávanému konci. Herecký koncert všech účastníků. (28.11.2011)

Nevím, ale ve mně tento film nevyvolal ale zhola nic... ani mě neznechutgil, ani mě nenadchnul.. samozřejmě, že jsem prokouknul, že jde o film o posedlostech jejichž pomocí se rozhodnou hlavní postavy spáchat sebevraždu, z níž se stane jejich další posedlost, ale ono je to celé takové... nijaké. P. Noiret je ovšem skvostný a M. Mastroianni nechutný, jako nikdy potom. Spíše 3 a 1/2* . (23.05.2005)