Včera, dnes a zítra

Výborná neskutečně sympatická (troj)komedie, ve které září OBĚ živelné italské superstar - Lorenka stejně jako Mastroianni. Sušší chlebový prostředek tohoto obráceného sendviče, plácnutý mezi dvěma luxusními plátky šťavnaté mortadelly, je sice jen takové slabší vypointované intermezzo, ale jako celek chutná Včera, dnes a zítra božsky v každý den a každou hodinu. Nevím sice, co jsem čekal, ale určitě to nebyl nadčasový film, ke kterému budu schopný se pravidelně vracet. (06.01.2018)

Sophia Loren byla v mládí opravdu sexbomba. Nejvíc se mi ze všech tří povídek líbily - třetí a první kde je v roli stále těhotné prodavačky a má kupu dětí, druhá prázdná madmazel s novým roysem nebyla moc nápaditá. Třetí kde je za smyslnou prostitutku, byla pikantní. Ve všech třech povídkách ji skvěle sekundoval M. Mastroianni. (25.06.2010)

Tři povídky v nichž dominuje "Lorenka" jako pouliční prodavačka, dáma z lepší společnosti a prostitutka a přesto, že hraje tak rozdílné charaktery, vtiskne jim něco, na co sama nemá vliv, co je v ní přirozené, co se podle pokynů režiséra ohnout do role nedá - vnitřní krása, životnost. Dík tomu je v prodejné ženě čistota a v poctivé rajc. Filmy jako Včera, dnes a zítra jsou svátkem ... pozítří ještě svátečnějším. (28.06.2007)

Hodnotit povídkové filmy je problematické. Některé působí celistvě (Knoflíkáři), jiné jsou každý pes jiná ves (Čtyři pokoje) a řešením je asi hodnotit každou povídku jednotlivě. Ovšem u tohoto filmu neváhám hodnotit všechny stejně, třemi hvězdičkami. Není to horší nebo lepší, ani místy. Je to prostě průměr. 50% (11.04.2003)

Itálie je žena, Itálie je Sophie. Čím víc rodí dětí, tím je krásnější. Poselství filmu: Chudoba cti netratí, naopak odměňuje roztomilým potomstvem - první povídka. Bohaté ženy jsou totiž tak prázdné - druhá povídka - a tak mnohé prostitutky jsou tisíckrát blíže k bohu než ony, protože i přes své povolání mají zlaté srdce - třetí povídka. To není ani film, ale technicolorová širokoúhlá výkladní skříň buržoazní Itálie - můžete se jí z pozice cizince smát, ale který národ se může pochlubit dominantní Sophii a submisivním Marcellem (tedy ta závěrečná scéna, oojjj!). Je mi smutno z konce jednoho neorealistického režiséra - první část filmu je pohádková idyla o soudržnosti a vzájemné lásce chudých Italů, zatímco ta třetí se svou lechtivostí jakoby vypadla z repertoáru typického buržoazního divadla. A ten Moravia se svým morálním výkřikem je v této společnosti spíš směšný. (29.04.2009)