Včera, dnes a zítra

Všechny tři povídky jsou velmi vydařené. Na rozdíl od většiny zdejších recenzentů mě asi nejvíce oslovila ta druhá, která je nejkratší. Tvůrci v ní jdou dost na dřeň a s ničím se moc nemažou, i proto působí nejúderněji a připadá mi nejlépe vypointovaná. Všem příběhům jednoznačně vévodí smyslná Sophia Loren, nutno však říci, že ani Marcello Mastroianni se nenechal nijak zahanbit. Popravdě je to možná poprvé, kdy jsem se při jeho hereckých výstupech opravdu bavila. (85%) (02.12.2023)

Itálie je žena, Itálie je Sophie. Čím víc rodí dětí, tím je krásnější. Poselství filmu: Chudoba cti netratí, naopak odměňuje roztomilým potomstvem - první povídka. Bohaté ženy jsou totiž tak prázdné - druhá povídka - a tak mnohé prostitutky jsou tisíckrát blíže k bohu než ony, protože i přes své povolání mají zlaté srdce - třetí povídka. To není ani film, ale technicolorová širokoúhlá výkladní skříň buržoazní Itálie - můžete se jí z pozice cizince smát, ale který národ se může pochlubit dominantní Sophii a submisivním Marcellem (tedy ta závěrečná scéna, oojjj!). Je mi smutno z konce jednoho neorealistického režiséra - první část filmu je pohádková idyla o soudržnosti a vzájemné lásce chudých Italů, zatímco ta třetí se svou lechtivostí jakoby vypadla z repertoáru typického buržoazního divadla. A ten Moravia se svým morálním výkřikem je v této společnosti spíš směšný. (29.04.2009)

První část mě asi vzala nejvíc, mělo to ještě takový zvláštní nádech něčeho, co jsem v druhé části již postrádal. Tam jsem bezpečně rozpoznal Royce a stejné herce. A třetí kapitola mě již jaksi unikala. Nechci říci,že to bylo špatné, to vůbec ne, partnerské vztahy byly vykresleny bravurně a Itálie vyobrazená tak jak má být (i když poskrovnu) jen jsem postrádal určitý šmrnc a noblesu, ktarou v tomto období kinematografie leckde pociťuji mnohem více. Místy jsem se ale opravdu od srdce bavil. (08.12.2009)

Tři povídky, každá sice jiná, ale přesto svým způsobem jsou všechny něčím stejné. Je to především zásluha hereckého mistrovství nejlepších italských herců, co jsem kdy měl možnost vidět, a že jich není málo. Všechny povídky jsou pěkné tím, jak i přes jistou kontroverzi nad postavami stále svítí jakási svatozář, škoda jen, že druhá povídka má podstatně menší šanci zaujmout a prošumí podobně jako sprchování či jízda šalinou, takhle musím dát pouze čtyři hvězdy, a to navzdory slavnému závěru snímku. :-) Navíc, ač Marcello podává traidčně profesionální výkon, dokáže držet se Sophií krok pouze v první části, další dvě už více stojí na jeho krásné partnerce, kterou jsem si mimochodem díky tomuto filmu dost oblíbil. (24.05.2010)

Sophie Lorenová je bezesporu krásná a taky velmi temperamentní Italka. A tento povídkový film je primárně o ní. Ale jinak moc nevím, co k tomuto filmu říct. Jednotlivé povídky mě moc nezaujaly (snad nejvíce ta první o živočišné pouliční prodavačce s téměř "věčným" břichem), a nějak mezi nimi nevidím žádnou bližší souvislost, či spojitost. A ani nechápu, jak tyto povídky souvisí s daným názvem filmu. Leda, že by šlo o tu naprostou jinakost tří ženských postav jako je jinakost mezi tím, co bylo včera, co je dnes a co bude zítra. Každopádně budu mít i po shlédnutí tohoto filmu jeho název spojený spíše se scénkou Felixe Holzmanna s Ivou Janžurovou... (22.01.2023)