Kvílení

Kvílenie je filmovou básňou, ktorá je plná všetkého čo na beat generation tak milujem. Každá jedno slovo prednesené z úst Jamesa Franca, každá jedná myšlienka zachytená na súdnom pojednávaní, každý jeden obraz v rôznorodej, psychadelickej animácií vytvoril úplný, kompletný a vizuálny fenomén, napísanej básne, ktorá sa stala alfou a omegou básnikov a spisovateľov 50 a 60 rokov v Amerike. Či už sa jedná o rôznorodé využite prvkov, s ktorými umne pracuje režisérska dvojica - animácia, čiernobiely formát, dokumentárnosť - alebo o samotný fakt historickej presnosti - máme tu dočinenia z filmom, ktorý rozhodne neupadne do zabudnutia, nie len formou akým je spracovaný, alebo myšlienkami, ktoré sú v ňom obsiahnuté, ale silou akou vypovedá o človekovi. Silou tak veľkou a úprimnou, že tí, ktorý nepočuli o Kvílení a o beat generation sa o ňu začnú zaujímať, alebo ju budú bohapusto zatracovať. O tomto filme sa budú viesť diskusie v kaviarňach pri cigarete a káve a všetci tí intelektuáli a beatnici a vyznávači jazzu, ľudí, zážitkov a žien, ignorujúci pravidlá, hierarchiu, ťažkopádnosť, vojny a konzumný spôsob života sa tu nájdu a budú potešený. Tento film im totiž ponúkol presne to čo chceli. Dostať sa aspoň na chvíľu do doby, aby si mohli vypočuť prednes básne a dostať sa do hlavy veľkého Allena Ginsberga. A keďže patrím k nim, nezostáva mi nič iného, len dať plný počet bez ohľadu na to kto si čo myslí. (24.01.2011)

Totální umělecká úchylárna od umělců pro umělce. Umělci Hollywoodu se totiž rozhodli zfilmovat jednu takovou úchylnou básničku z doby, kdy beatníci rozdělovali Ameriku a pojali to dost všelijak. Soudní drama se střídá s béčkovými animovanými scénami a rozhovory s herci. Nějak jsem v tom nenašel nic zajímavýho a když přišla řeč na Molocha, tak jsem měl co dělat, abych to ustál do konce... (22.01.2019)

Soudní linie je jednoduchá a fádní, animované ztvárnění básně vypadá hodně lacině jako nějaké intro průměrné videohry (ve srovnání třeba s animovanými sekvencemi Geralda Scarfeho z Pink Floyd: The Wall je to vyloženě průser), ale aspoň rozhovor s Ginsbergem a výjevy z jeho života jsou celkem zajímavé a zručně natočené. Což ovšem není mnoho, a tak i přes upřímnou snahu o originalitu zůstává Epsteinův a Friedmanův film pouze jeden z dalších průměrných amerických nezávislých filmů. (12.07.2010)

Film je složen ze tří částí, které se navzájem prolínají: 1) Soud, ohledně knihy "Kvílení" (kromě toho, že je celá část jasně černobílá v podání postav - tak navíc působí dojmem, jako by tvůrci filmu potřebovali posvěcení soudu, že kniha má literární hodnotu) 2) animace, ilustrující samotnou báseň (velmi zvrhlé - protože nejen, že je velmi levně vypadající - tak samotný nápad takto ilustrovat poezii je podle mě absurdní) a 3) rozhovor s Allenem Ginsbergem, jediná část, která je trochu zajímává, ale u ní se nelze zbavit pocitu, že člověk, který by hledal tyto informace, tak si je spíše dohledá v psané podobě, než ve filmové, kde je navíc autor ztvárněn hollywoodským hercem. (11.07.2010)

Vzpoura umělce proti maloměšťáctví společnosti se v poloze filmového díla realizovala coby experimentální biografický film, který v sobě nese hned čtyři různorodé roviny, vědomě ale rezignuje na expresivní kontroverzi a tedy na onu vzpouru samotnou, film dnes už nemusí za každou cenu šokovat, tak jako to musel činit básník v 50. letech, chtěl-li přitáhnout zájem čtenářů a médií. Filmové Kvílení tedy není ryzí umělecký počin, spíše jde o originální sondu dovnitř jedné z nejslavnějších básní minulého století. Sám akcentuji především fakt, že stěžejní rovinou filmového tvaru je sám text legendární básně, reprodukované jednak pseudodokumentárními scénami z autorského čtení (nejspíš odkaz k legendárnímu čtení v Six Gallery v San Francisku), ale především pak pásmem videoartového ilustrování textu Ginsbergova Kvílení. Tvůrci pak toto pásmo textu kombinují s biografickou rovinou týkající se autora a především se soudním přelíčením, v němž byl ze šíření pornografie obžalován vydavatel básně a další legendární postava Beat generation Lawrence Ferlinghetti. Stranou nelze ovšem ponechat ani zjevný fakt, že snímek Kvílení je otevřeným queer filmem, tedy filmem týkajícím se neheterosexuálních minorit, v tomto případě, jak už je v případě filmů produkovaných slavným režisérem Gusem van Santem zvykem, jde samozřejmě o minoritu homosexuálů, čehož důkazem je sama báseň, neboť možná nejvýraznější kontroverzí byl právě rozměr otevřeně přiznané homosexuální orientace autora.... (20.08.2011)