Habermannův mlýn

Habemannův mlýn beru jako značně kontroverzní dílo. Zabývá se velmi citlivým tématem vývoje vztahů Čechů a Němců v Sudetech v době okupace. Je jasné, že k příkoří došlo postupně na obou stranách. Ale vše spolu nějakým způsobem souviselo. Vše mělo svůj vývoj. Proto nesmí být jednotlivé události vytrženy z kontextu. K tomu ve filmu dochází. Při lynčování divák nemůže chápat důvody vedoucí k tomuto jednání, když sám nezažil 6 let národního útlaku a teroru. Snímek tak ve výsledku vyznívá příliš jednostranně. Vůbec nelze mluvit o nějaké kolektivní vině české strany. Často šlo o spontánní reakce jednotlivých lidí, kterým byli zavražděni příbuzní a kteří se chtěli pomstít. Byl to neorganizovaný chaos. Po útěku německých vojenských sil tu nezůstala žádná síla, která by byla schopná nastolit pořádek. Kdyby Německo kapitulovalo včas, nepálilo mosty a nebojovalo do posledního muže, chaos nemusel nastat. Krevní msta v roce 1945 nebyla řízena státním aparátem, tudíž nelze mluvit o pochybení české strany, ale o dílčích pochybeních jednotlivců beroucích zákon do vlastních rukou. Jen díky rychlé reakci nové vlády a řízenému odsunu nedošlo k ještě většímu krveprolití. To jen k pozadí událostí. Nyní k vlastnímu filmu. Hybnou silou děje je souboj nacistické zlovůle reprezentované Sturmbannführerem Koslowskim (Ben Becker) a myšlenek evropského humanismu reprezentovaných Augutem Habermannem (Mark Waschke) a jeho přítelem Březinou (Karel Roden). Habermann s Březinou mají být vzory dobrého němectví a češství. Jejich snahou je jít proti proudu doby a zachovat sobě a svému okolí lidskou podobu. V tomto boji jsou osamoceni. Ostatní postavy jim v jejich snaze nepomáhají, naopak jim situaci stěžují. Bohužel jsou to v prvé řadě znovu Češi, které si scénář bere na mušku. Jsou zde vyobrazeni jako úskoční slaboši. Příkladem může být úlisný prospěchářský majitel lázní nebo farář nabízející Koslowskimu útěk do Argentiny. Ukázkou českého odboje je naprosto zbytečné kradení mouky nebo dřeva. Tímto jednáním dostávají do problémů pouze svého zaměstnavatele Habermanna. Ten než aby viníky potrestal vyhazovem, raději vše trpí a zloděje chrání před nacisty. Jako odměnu za to ho pak vlastní zaměstnanci, které 6 let chránil, lynčují. Absurdní! On navíc vše přijímá a staví se do pozice mučedníka. Snímek Juraje Herze budí dojem, že mapuje skutečnou událost a osudy skutečných konkrétních lidí. Opak je pravdou. Farář nabízející Argentinu byl zatčen před koncem války za podporu odboje, majitel lázní ve skutečnosti Pospíšil nikoli Pospíchal byl od roku 1944 prvním předsedou ilegálního okresního národního výboru. Vražda Habermanna nebyla nikdy vyšetřena. Pravděpodobný je scénář zastřelení jedním známým při zatčení. Možný motiv byl v dlužených penězích. V románu Josefa Urbana, kterým se film inspiroval, je jednoznačně napsáno, že nejde o literaturu faktu. Samotný film, který se scénářem odlišuje i od knihy, by tak zasloužil označení fiktivní příběh na pozadí skutečné události. Je to sice dobrý pokus vypořádat se s českou minulostí, ale udělán poněkud nešťastným způsobem. Škoda. Režisérsky i herecky je to zvládnuté dobře. Film ale může být nebezpečný ve své interpretaci. (23.11.2010) (méně) (více)