Habermannův mlýn

Je dobře, že se tato tematika také začala objevovat i v našich filmech. Za to panu Herzovi tleskám. Sázka na Rodena je sázkou na jistotu, role rozervaných drsňáků mu sedne. Ale i přes pěkné zpracování života smíšených rodin a vůbec celého toho čeko-německého pohraničního guláše do kterého navíc vstoupila válka, se mnou film nic neudělal. A to ani drsný závěr. Se zaujetím jsem jej shlédl, ale pouze jako jakýsi dokument který poučí, ale rychle odezní. Ohromenost po dokoukání jakou jsem měl u filmu podobného typu - Je třeba zabít Sekala - se nekonal. Bohužel. Na Habremannův mlýn jsem se dost těšil už když jsem se dozvěděl Herzův záměr.. (29.07.2011)

Velice dobrý film, a to nejen na české poměry. Skvělí herci, Herzova režie podpořená výbornou kamerou a Cmiralovou podmanivou hudbou, a zajímavý příběh, jehož průběh je ale bohužel vcelku snadné předvídat. Habermannův mlýn mohl být klidně o něco delší, aby dal více prostoru některým postavám (ano, myslím třeba pány Kaisera a Stránského). (31.03.2011)

Přelomová doba konce války v květnu 1945 vysvětluje mnohé a atmosféra byla hustá. Buď jak buď, na rozdíl od předchozích podobných filmů je jedna věc u tohoto filmu neoddiskutovatelná, a to že zobrazuje zcela ojediněle poválečný stav odsunu sudetských Němců. Jak už vyplývá z děje, skutečný zločin na Hubertu (Augustu) Habermannovi by měl podmiňovat celý příběh. V tomto smyslu se dílo ne zcela zdařilo. Tím spíše, když už na první pohled výsledná fabulace celého díla zamrzí o to víc, když si člověk uvědomí, že to bylo vlastně úplně jinak a takhle se to vůbec nestalo. Obraťme se k dobovým reáliím, které nelze opominout, a uveďme věci na pravou míru. Pozor! Následuje možný spoiler! Za prvé jeho žena nebyla vůbec židovkou. Za druhé podle reálných faktů mlynář Habermann byl zastřelen někým ze samozvané revoluční gardy z osobní nenávisti, tudíž se vykonstruovaný lynč ve starém mlýně na řece Moravě nekonal. Pravdou ale je, že zastávat se Němců bezprostředně po skončení druhé světové války bylo téměř nemožné, protože lidé hledaly viníky napáchaného zla, včetně svých bolestí a křivd a měli chuť odplaty. Za třetí jak snadno pomluvit. Podle scénáře ve filmu radil starý farář nacistovi Koslowskimu k útěku, ale to je hloupost. Protože podle dochovaných dokumentů ve skutečnosti pomáhal v odboji, za což byl zatčen a následně zemřel pár dnů před koncem války v Terezíně. Mimochodem nelze u filmu vyloučit, že umělecké pojetí nemusí vždy odpovídat pravdě, ale v tomto případě filmová konstrukce uvádí v hluboký omyl a překrucuje, proto způsob díla či objasnění zločinu nemohu vyzvednout lepším hodnocením než s rozpaky ** Herecké výkony shrnu kladnou větou, nepochybně zahráli dobře. (28.11.2010)

V posledních deseti letech se 2. světová válka promítla do příběhu letců RAF v Tmavomodrém světě, osudu želarské Hanule, společně s Arnem von Lieven potřísnila Krev zmizelého, byla i při tom, když se Obsluhoval anglický král, dobýval Tobruk a rozpínal Protektor. Nyní se Herzův Habermannův mlýn cíleně zabývá otázkou odsunu Němců v roce 1945, ke kterému směřuje obloukem vyprávění od roku 1937 a sleduje tak přímou linku proměny chování více národnostní obce v extrémním časech. Herz vítězí v každém možném ohledu a předkládá film tolik potřebný pro českou kinematografii už dlouhá léta. Převaha německých herců tvoří jednu z mnoha silných stránek, na kterých byla vytvořena základní působivost hrůznosti událostí na Habermannově mlýně. Zejména Mark Waschke v titulní roli zosobňuje vynikajícím způsobem kompaktní složitou postavu, která napříč desetiletími podává ruku například Schlapckemu Borise Rösnera z Albrechtické huti. Stejně tak je strhující výkon Hannah Herzsprung a několika dalších tváří. S Čechy je poněkud problém vyhnout se zavedeným škatulkám, zvláště u Rodena a Hrušínského, určitý zlom nastal u Kaisera a Dulavy. Rozhodně stojí za zmínku, že se k filmu z televize - poprvé od roku 1989 - dostala Veronika Gajerová, jejíž výkon ideálně splňuje požadavky jí zadané šablony. Bylo by zřejmě nyní možné se zamyslet nad tím, jestli nakonec Herz nepředkládá podvědomě obhajobu německé strany vůči české, ale v tomto případě by už sama taková myšlenka byla rouháním. Příběh plyne a razantně se přizpůsobuje době, které je ukrajována po poměrně velkých časových úsecích, aby bylo možné se soustředit na pointu. A zároveň je možné si najít čas i na vizuální odkazy Kočáru do Vídně... Ohledáním z více úhlů je nakonec za jediný reálný mínus možné považovat marketing výlučně se soustřeďující na osobu Karla Rodena, který tvoří v ději jen výraznou roli vedlejší, a ukrádá tak prostor hlavním hvězdám dramatu. (01.05.2011)

Při mizerném stavu naší kinematografie můžeme být rádi, že vůbec někdo do těch kalných vod přilil čistý proud kvalitní filmařiny se silným tématem. A zvláště, když jde o Juraje Herze. Říkám to i přesto, že mě Habermannův mlýn nezaujal tak, jak jsem čekala. Film má jistě kvalitní obsazení, ale kromě Karla Rodena a Bena Beckera, coby nacistického oficíra, mě celkově herecké výkony nijak zvlášť neupoutaly. Často jsem měla dokonce pocit, že jde až příliš vidět, jak herci "hrají." Také se mi příliš nelíbila hudba, která byla záměrně často použita ve vypjatých scénách, aby tím "na efekt" dodala ještě větší dojem dramatičnosti a vyvolala silné emoce. Na mě to tedy nefungovalo. Pak mě potěšil už jen Jaromír Dulava a Martin Stránský, z jehož rukou se Hitlerově podobě dostalo poctivému upálení:) Ač má film spoustu silných scén, násilí, příkoří, a dobrý scénář, tak na mě emočně vůbec nezapůsobil. Nevím, čím to...:) (05.05.2012)