Muž v pokušení

Film o muži, který je sám, sám na vrcholu a později sám i po volném pádu dole. Komedií to lze nazvat jen těžko. Ústřední postava postaršího proutníka působí velmi nesympaticky, chová se naprosto vypočítavě, lidé jsou prostředky k uspokojení jeho potřeb, nebere ohled na nikoho. Pak tedy vůbec není překvapující, že když se vše podělá, zůstává osamocený. A možná si ani neuvědomuje, že nebýt té sobeckosti a necitelnosti, byla by po jeho boku alespoň jedna bytost, jeho bývalá žena. Ale je prostě zase sám, možná smířený se situací, se stářím, s nemocemi, ale pořád sám. Chybí tomu pozitivní nebo vůbec nějaké rozuzlení, konec jde někam do ztracena.. asi stejně jako život toho zatraceného chlapa. (29.04.2012)

Tak v tomto filmu, na hodně neostrém rozhraní žánrů komedie a sociálního drama, je Michael Douglas opravdu tím solitérem, takovým hereckým osamělcem , bohužel na něm je celkem jednoduchým kalkulem vystavěný celý děj a on ho také statečně celou tu hodinu a půl drží, tak nějak jako obr Atlas, před sesuvem kamsi do filmového rumiště, Michael takové chlápky prostě zahrát umí a je ve své roli spolehlivě přesvědčivý mizera, díky němu jsem u filmu udržel pozornost, bohužel nebyla forma zpracování příběhu zakotvena pevně v dramatickém žánru, i když námět stárnoucího obchodníka s automobily, kterému se život náhle, ze dne na den, zadrhne a začne postupně neodvratně bortit, tam obsahem spíše patří, pak bych určitě neměl z viděného ten neodbytný značně rozpačitý pocit, škoda. (29.04.2012)

Největší předností filmu je samozřejmě Douglas, o tom ale asi málokdo pochybuje. Hlavní problém tkví ale v tom, že scénář nakousne hned několik zápletek, které by sami o sobě vystačily na nový film. Benovo holkaření na vejšce a rady Jesse Eisenbergovi (mohlo být velice zábavné, na tom se měl postavit celý film), problémy v práci, neshody v rodině. Každá tahle odbočka by si zasloužila rozvést a hlavně dokončit, což se ale nestane, takže 90 minut jen tak proletí kolem. Právě absence jakéhokoliv rozuzlení je ranou na solar od tohoto filmu a brání mi v tom dát vyšší hodnocení. (14.09.2010)

Film o tom, že po rychlym vzestupu kolikrát přichází ještě rychlejší pád. Michael Douglas má takový charisma, že mu člověk fandí, i když nehaje vůbec férovýho chlápka a za všechny problémy si vlastně může uplně sám, ať už svojí arogancí, agresivitou nebo neovladatelnou nadržeností. Všechny nepříznivý události vedou k předvídatelný závěrečný katarzi, která je ovšem podaná nepředvidatelnym způsobem. Nejednoznačnej (a v tomhle případě povedenej) závěr dává každýmu divákovi možnost, si ho podle svýho názoru domyslet tak, jak by se zachoval, být v Benově kůži. Klasickej malej velkej film se skromnym příběhem a slušnym hereckym obsazenim na jedno zkouknutí. (21.08.2012)

Některé filmy, na které nedám dopustit, mě na první shlédnutí nechytly dřív jak po první půl hodině. Málokdy se mi ale stane, že by mě film chytl hned na začátku a po osudné půl hodině mě naopak bavit přestal. No a Solitary manovi se ten druhý případ podařil. Dobré herecké obsazení v čele samozřejmě s Michaelem (a Eisenberg mi po Social network přestal být tak nesympatický, jak mi byl a už mi ve filmech vyloženě nevadí), slušný rozjezd, nudný prostředek a chabý dojezd. (13.01.2011)