Oni 2: Noční kořist

Tak tohle šlo fakt asi nějak mimo mě. Totálně ztracený čas sledováním pouze sledu událostí, které jsou údajně podle skutečnosti. Bez příběhu, bez nápadu, bez nějakého rozuzlení, nebo zodpovězení otázky PROČ? vlastně se tohle všechno děje. A to ani nemluvím o nesmrtelnosti některých účastníků. Slabé dvě hvězdy za to, že jsem se aspoň bála. (24.03.2018)

The Strangers 2 jsou naprosto zářným důkazem toho, v jaké krizi se nachází většina moderních hororů - jedna laciná lekačka za druhou, minimum napětí a absolutně dementní a nelogický chování hlavních postav: 1) Našli jsme dva brutálně zavražděný lidi v osamoceném tábořišti uprostřed noci, pojďme se rozdělit! 2) ,,Mami, je za tebou maskovaná nána s nožem, nechceš se bránit?" ,,Ne, zlato, nechám se zabít, aby to vypadalo, že jsem ti hrdinsky zachránila život." 3) ,,A hele, dvoumetrový maskovaný týpek s mega velkou požární sekerou. Toho dám! *řekl mladíček s kuchyňským nožem*. 4) ,,Hej, ségra, sice nám možná zabili rodiče a jsme v baráku obklopeném vraždícími psychopaty, ale pamatuješ si tenkrát na tu bžundu z tehdy a tehdy?" ,,Jojo, to byla hrozná sranda, hahaha! Lol!" Na rozdíl od slušného prvního dílu, kde se ta děsivá atmosféra dala často krájet, je dvojka jen velice slabým odvarem, který nevyděsí, nezaujme, nenadchne. K dobru mu můžu přičíst pár pěkných záběrů a herecký výkon hlavní holčiny. Jinak je to ale horor na prd, se kterým bych neztrácel čas. Průměrné 2* (30.06.2018)

Jednoduchá sledovatelná vyvražďovačka a zároveň zcela zbytečný film, u něhož vůbec netušim, proč byl vlastně po letech zrealizován. Home invasion horory už mají svůj největší boom za sebou, pokračování tak poměrně logicky rozšiřuje svůj záběr na rozlehlejší oblast jakéhosi opuštěného kempu. To ale nakonec není úplně pro dobro věci. Původní The Strangers těžili napětí z vlámání se tajemných zabijáků do soukromí hrdinů, druhý díl se změnil v podstatě zaměnitelný slasher. Prostorové řešení kempové lokace navíc vzbuzuje řadu otázek, na které je pro zachování zdravého rozumu neradno hledat odpověď. Celkový dojem pak sráží rovněž řada nepochopitelných rozhodnutí, a to jak na straně postav, tak na straně tvůrců. Proč například Roberts rve nějaké osmdesátkové songy do skoro každé druhé scény, to fakt netuším. Vlastně tuším, chce tím budovat nějakou náladu a chytřejší postup ho nenapadl. Průšvih je, že to něčemu pomáhá tak zhruba jenom v jedné a půl scéně (u bazénu a s přimhouřením očí v závěru na mostě). (24.05.2018)

Jedničce šlo o jediné: o mrazivou atmosféru a několik děsivých momentů. Rozhodně nechtěla posouvat scénáristické hranice žánru, rozhodně nechtěla zaujmout originalitou. Dvojka je na tom úplně stejně. Zase jde o zlo číhající kdesi venku, opět tak na ulici nehybně stojí magor s maskou na tváři a sekerou v ruce. Nebo holka s velkým ostrým nožem vynořující se ze tmy. Trpělivě vyčkávající, co její oběť udělá. V pomalém tempu dokonale mrazivé. Právě ono postupné pronikání za fyzicky i psychicky vymezené hranice soukromí funguje v pokračování stejně jako v jedničce. I když jsme přeci jenom v kempu. Rozdíl je možná v tom (i když se omlouvám, první díl si už tolik nevybavuji), že se ústřední rodinka chová víc nelogicky – pokud mi odkrouhli nejbližšího člena rodiny, určitě nebudu s nabitou bouchačkou jen vyhrožovat. Ve výsledku prostý slasher ovšem s několika mrazivými momenty. A díky za sympatických 85 minut. (05.06.2018)

Johannes Roberts je pre mňa osobne najtalentovanejším hororovým režisérom ostatnej dekády. Doteraz mu vyšlo všetko na čo siahol a preto som bol na pokračovanie inak priemerných The Strangers pod jeho taktovkou zvedavý. Roberts naplnil moje očakávania, predviedol brilantný cit pre scénu, vyhral sa s maličkosťami a aj vďaka hudobnému podmazu, zloženému z osemdesiatkových hitov od Mental As Anything, Bonnie Tyler, Marylin Martin, Air Supply či Kim Wilde (stretnutie taťku s "vrecohlavom" za doprovodu Cambodie nemalo chybu) pretavil tuctový slasherový námet do nečakane sugestívnej formy. (02.06.2018)