Nějak se to komplikuje

Byla jednou jedna (de)generace aneb kocovina z flower power. Nancy Meyers znovu posunula tachometr romcom na vyšší obrátky: tentokrát točí padesátku a šedesátku (ačkoli Martinově postavě může být šedesát jedna a půl i osmdesát devět, jsme přece v nestárnoucí Kalifornii) a mezi postelí a pekárnou uspořádala kurz pro ženy po přechodu s tématem Jak být rozvedený. Mammamiovsky rozjuchaná Meryl Streep explicitně vyjadřuje intimní touhy, exmanželsky skotačí s nesnesitelně samolibým a zároveň životem uondaným slabochem Baldwinem (jehož několikrát odhalené, notně zanedbané tělo působí jako repelent sexuálního apetytu) a před svými kamarádkami vede Vagina monology, zatímco architekt Steve Martin je v příběhu oním ideálem: senzitivní ťulpas, který své milované splní, co jí na očích vidí (a současně se podvědomě (správně) obává, že mu uteče za arogantním machem s citlivostí elektrické sbíječky) Místy to připomíná české zvěrstvo Líbáš jako bůh, s tím rozdílem, že funkci komického zcizujícího elementu má místo Bartošky John Krasinski. Nicméně dojem, že Poledňáková a Meyers uvízly v časové výduti, odkud loví umělohmotné postavy, slabé muže (muž je podle ní idiot nebo ňouma) a horují za právo starší generace na sex, ve mně zůstal, a to i přesto, že Hans Zimmer vykradl svůj soundtrack k Prázdninám, že jednotlivé, zejména situační vtípy místy fungují a po stránce herecké i vizuální je Pas si simple o několik set tříd výše. Vlastně není čemu se divit: takhle to dopadá, když romantické komedie točí osoba, která si hříchy mládí prožila v éře květinových dětí a volné lásky, vznikne American Pie pro duchodce:) P.S. Pařížské publikum hlasitě zareagovalo až v momentu, kdy se na plátně začalo žertovat na téma cizoložení po francouzsku. Tleskalo a smálo se. Asi samo sobě. České publikum se smálo asi čtyřikrát častěji. (04.01.2010)

Myslím, že jsem dost mimo cílovou skupinu tohohle filmu, nicméně i tak mi, přesto že je to samozřejmě jedno klišé za druhým, připadal příjemný a pohodový. Lví podíl na tom má samozřejmě stále svěží a výborná Meryl Streep které velmi zdatně sekundují celkem netradičně obsazení Alec Baldwin a Steve Martin. Příjemný film na nedělní odpoledne, který chvilkově pobaví, potěší, ale na dlouho v hlavně nezůstane. (04.02.2010)

Tímto filmem jsem zakončil tvorbu mé oblíbenkyně a zároveň se přidávám k těm, kteří považují poslední film Nancy Meyers za nejslabší. Baldwin a Streep jsou sice příjemní a něčemu se tu také nechá zasmát, ale převažují zde záporné stránky. Oplzlý Steve Martin, kterému jsem nikdy nepřišel na chuť, samotná ujetost snímku a pro mě nepříliš sympatická zápletka. Očekával jsem větší zábavu. 60% (13.04.2011)

Co mě nejvíc překvapilo, byl fakt, že až na dvě scény (párty a volání si přes notebook) to není ta typicky rozjuchaná komedie (i když tu Meryl juchá furt :-)) ale spíše taková sympatická komorní komedie (vhodnější výraz mě nenapadá). Hlavní trojice (Streep + Baldwin + Martin) byla skvělá a já jsem strávil příjemné dvě hodiny v jejich společnosti. I přes některé slabší chvilky (což je důvod, proč nedávám plné hodnocení) můžu tuto komedii doporučit. (11.07.2010)

..asi by bylo nejlepší, dát tomu ještě šanci. Ani já nejsem proti..... Film o vztazích, vlastně o vztahu, těžící z obyčejných situací, které se mohou stát každému z nás. Takže nic moc. M.Streep není kuchařkou, ale cukrářkou. Stále je však stejně milá. Nebo ne? Záleží na vás. Ve 45. minutě se to začíná komplikovat. Nebo jde jen o vtipy pro padesátileté? 70. minuta – další komplikace, ale humor padesátníků mě nerajcuje. 90. minuta – tak se nám to zkomplikovalo. Hodina čtyřicet – je to fakt komplikovaný! Já tyhle vztahovky nemusím. Ani kdyby v nich hrál třeba D.Cooperfield. Je to však zajímavější, než český Líbáš jako bůh. Stejně ale zjistíme, že v 50ti nebudeme utíkat za přítelem, ale za svými dětmi. Pokud je tohle váš šálek čehokoliv, budete si vrnět blahem. Já mám ještě pár let čas! PŘÍBĚH *** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ ne (21.02.2010)