Odsun

Není uměním a asi ani velikým úsilím dojmout diváka pohledem na odtržení dětí od matek a následný odsun do koncetráku na východě. Je ovšem uměním do toho všeho zapojit dynamiku tak, aby se divák u zbytku filmu nenudil, neboť musím s lítostí konstatovat, že ten zbytek filmu mě prostě otravoval a s většinou postav jsem se za boha nedokázala sžít. Téma to je jistě závažné a tento komentář jeho závažnost nijak nezlehčuje, ba naopak, doporučuji film pro opomíjenost francouzského kolaborantství a hluboko zakořeněnho antisemitismu, ale zpracování jako takové opravdu nevystupuje z přeplněných vod filmového průměru, nehledě na závažnost tématu. (05.07.2011)

Kdyby to celé udělali jako docu-drama, dal bych tomu asi plný počet. Vlastně ne, nedal, protože u docu-drama člověk čeká historickou přesnost a tu - jak i sami tvůrci přiznávají v závěrečných titulcích - se tu nepodařilo udržet. Každopádně největší problém tohohle filmu je až příliš mnoho postav, přičemž žádná z nich vlastně není hlavní a mně se nepovedlo se s ní a s jejím příběhem silně ztotožnit. Měla to být ta zdravotní sestra? Nebo ti židovští kluci? Nebo jejich máma? Atmosférou to ale vůbec není špatné, ani ztvárněním role Francouzů v tom celém, a to jak těch, kteří škodili, tak těch kdo pomáhali. A vlastně i těch, kteří si tak nějak mysleli své a jen dělali, co se po nich zrovna chtělo... Z historického pohledu je vlastně ten film docela fér. Frantíci mají důvod si házet popel na hlavu (protože pod tlakem vlastními silami dodávali Němcům své občany na smrt), ale i být na sebe hrdí (podíl lidí, které se jim povedlo nevydat nebo schovat je v evropském kontextu velmi solidní a svědčí o dobré povaze spousty lidí). Celkově to není špatné, jen tomu chybí něco, co by člověka víc vtáhlo a vzalo za srdce. (07.02.2020)

...A FRANCIE JE SPOLUPACHATELEM TOHOTO ZLOČINU....... /// Francie a Židi. TAKHLE JSME TU S VÁMI ŽILI. A možná se vám chceme omluvit a ospravedlnit naše činy.... Filmově zdokumentovaný skutečný události z doby, kdy Francie přestala bejt pro Židy zemí snů. Srdceryvný obrázky, kdy matky opouštěj svý děti, humus podmínky na Vel d'hiv a flashbacky na pohlaváry (včetně strýčka Hitlera), třeba jak je nutné urychleně dokončit krematoria. (Copak Němci, ti to měli dobře zorganizovaný...). Skutečnej a dobře natočenej příběh lidí, kteří odešli 16.7. 1942 ze svých domovů. K naprostý dokonalosti tomu něco chybí, ale stejně mě donutěj tou kapkou optimismu na konci uronit kroupu. A jestli máte dojem, že u nás..... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy podle skutečných událostí (tentokrát rok 1942). 2.) Jsem autor výstavy Žid a Francie. 3.) Věřím, že za potopením Titanicu stojí Židi. 4.) Zapomněl jsem, že lidi se dokážou radovat i z maličkostí. 5.) Thx za titule ,,Rea_z1982“ a ,,Jives“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (22.11.2011)

Kdybych měla být spravedlivá (nebo spíš přísná), tak hvězdičky tři. Ale za dětské herce, Jeana Rena a za silné téma, které mě vždycky dostane dávám hvězdičky čtyři. Nevím jestli je špatně, že jsem na konci nebrečela nebo dobře, že snímek neždímá schválně emoce (protože se smutnýma dětskýma očima by to šlo samo). Do filmu mi vůbec nepasovaly vsuvky s tím rozčileným knírkatým pánem (jeho jméno se mi nechce ani vyslovovat, resp. psát), které zde byly navíc a zbytečně snímek prodlužovaly. (12.02.2011)

O Francúzoch je známe, že najlepšie, čo vedia je vzdávať sa a tuto, smradľavý Nemčúrik s mastnými vlasmi a priščami po celom ksichte, zahajloval a celé Francúsko sa zosralo a vrhli sa na Židov ako nenažratí vlci na karkuľku. Ta to nielen vyspevovať žetem, žetem, ale keď treba tresnuť aj po papuli chlapovi a nie vršiť sa na malých deťoch. (27.10.2011)