Odsun

Kdyby to celé udělali jako docu-drama, dal bych tomu asi plný počet. Vlastně ne, nedal, protože u docu-drama člověk čeká historickou přesnost a tu - jak i sami tvůrci přiznávají v závěrečných titulcích - se tu nepodařilo udržet. Každopádně největší problém tohohle filmu je až příliš mnoho postav, přičemž žádná z nich vlastně není hlavní a mně se nepovedlo se s ní a s jejím příběhem silně ztotožnit. Měla to být ta zdravotní sestra? Nebo ti židovští kluci? Nebo jejich máma? Atmosférou to ale vůbec není špatné, ani ztvárněním role Francouzů v tom celém, a to jak těch, kteří škodili, tak těch kdo pomáhali. A vlastně i těch, kteří si tak nějak mysleli své a jen dělali, co se po nich zrovna chtělo... Z historického pohledu je vlastně ten film docela fér. Frantíci mají důvod si házet popel na hlavu (protože pod tlakem vlastními silami dodávali Němcům své občany na smrt), ale i být na sebe hrdí (podíl lidí, které se jim povedlo nevydat nebo schovat je v evropském kontextu velmi solidní a svědčí o dobré povaze spousty lidí). Celkově to není špatné, jen tomu chybí něco, co by člověka víc vtáhlo a vzalo za srdce. (07.02.2020)

Nefunkční jak po straně emocí tak po straně kritiky - střídající se scény s hodujícím Hitlerem a hladovějícími židy, patriotistické písně a řeči oslavující Francii za pozvolného odvozu židů do zimního velodromu francouzskými policajty... Potenciál zůstává nevyužit, filmu škodí i digitální efekty, fakt, že události se dějí "jen tak mimochodem" se sem nehodí a celek je nakyslý jedním velkým klišém. Zklamání. (21.12.2010)

Není uměním a asi ani velikým úsilím dojmout diváka pohledem na odtržení dětí od matek a následný odsun do koncetráku na východě. Je ovšem uměním do toho všeho zapojit dynamiku tak, aby se divák u zbytku filmu nenudil, neboť musím s lítostí konstatovat, že ten zbytek filmu mě prostě otravoval a s většinou postav jsem se za boha nedokázala sžít. Téma to je jistě závažné a tento komentář jeho závažnost nijak nezlehčuje, ba naopak, doporučuji film pro opomíjenost francouzského kolaborantství a hluboko zakořeněnho antisemitismu, ale zpracování jako takové opravdu nevystupuje z přeplněných vod filmového průměru, nehledě na závažnost tématu. (05.07.2011)

Nevyvážené. Režisérka chtěla být Francouzům advokátkou i žalobkyní, ale nepodařilo se jí to, protože nenašla nebo spíše nechtěla najít protipól sestře, která ztělesňovala ty správné Francouze. Vznikla tak kostrbatá obhajoba, proložená kýčovitými momenty, jako byl třeba medvídek na nádraží či květina židovské holčičky. Vedle šlápla i se zařazením scén s Hitlerem a Himmlerem, jejichž představitelé byli naprosto nevhodně vybráni a jejichž vystoupení mi přišlo pro rámec filmu naprosto zbytečné. Najde se ovšem i řada pozitiv, ať už jde o scény z Velodromu, výkon Mélanie Laurent či drastické oddělování dětí od matek. Dojem udělal i konec, kdy Roselyn Bosch dokázala dát jedním záběrem beze slov najevo, že děti po prožitých hrůzách přestaly být i přes útlý věk dětmi, ale pocit polovičaté práce ve mě převládá. 50% (17.02.2011)

Jsem rád, že takové filmy vznikají. Lidé si aspoň můžou připomenout, co se v minulosti dělo za neskutečné věci. Tento film dokáže zaujmout a chytnout za srdce. Je to velmi dobře natočeno a odehráno (Reno mi tam ale neseděl). Příběh mohl být možná pestřejší, ale na druhou stranu mě bavil po celou dobu i přes poměrně dlouhou stopáž. Filmu nelze upřít několik velmi silných momentů a ponurou, místy tragikomickou atmosféru (nelze nevzpomenout na Život je krásný). Výpovědní hodnotu má film taky obrovskou. 80% (07.11.2011)