Patriot

Správný název by snad měl znít Patrioti. Mel Gibson se sice během filmu sám označí za patriota, ale je více ovdovělým otcem rodiny, které dává přednost před veškerými jinými (i když z historického hlediska důležitými) událostmi. Patriotem je tu především jeho nejstarší syn, díky kterému vstupuje jeho otec do víru válečných událostí. Závěrečná scéna, kdy Mel Gibson pozvedne v efektní zpomalovačce americkou vlajku, je - spíše než symbolem amerického patriotismu - symbolem hrdého otcovství (kvůli spoileru neuvádím proč). Události boje o nezávislost tvoří spíše kulisu velmi dramatického příběhu jedné rodiny - především tedy otce a nejstaršího syna. Aby bylo jasné, že angličané jsou zde za padouchy, vstupuje na scénu odporná kreatura v podání Jasona Isaacsa, se kterým zde skvěle gibsonovský Gibson svádí svůj osobní souboj. Závěrečná bitva není žádný zázrak. Je hodně pomalá, nemá patřičký švih a říz, ale je zvláštní, že když do ní Emmerich vloží dlouhatánskou zpomalovačku, tak tím přidá na grády. Ještě se musím zmínit o skvělém záběru, kdy jedna dělová koule letí přímo na plátno. Je to velice působivý moment, kdy jsem se ani při opakovaném shlédnutí neubránil škubnutí hlavou směrem vzad. Patriot je o toleranci, co až jste ochotni takovému spektáklu odpustit. Kdo čeká věrný historický film, bude při nejmenším zklamán. (20.05.2003)

Zase tak šíleně se, co se patriotismu týče, podle mého na pilu netlačilo. Spíše jsem to vnímal jako osobní pomstu Mela Gibsona - a ten když má ten šílený pohled v očích, je perfektní. V tomto směru se mi především líbila scéna, kdy společně s mladšími synky osvobodí Ledgera. Za povedenou považuji hudbu Johna Williamse (jako skoro vždy). Co mi na filmu vadí, je jeho délka, dvě hodiny by bohatě stačily. (25.10.2003)

Líbilo se mně to. Mel Gibson má charisma na rozdávání a předvede nejen dobré herecké ztvárnění svého vlastence, ale také umění ohánět se s tomahawkem a v potoce naporcovat vojáka za zabití svého syna. Likvidací vojenského regimentu to začíná, pak zařve druhý syn v podání mladého Heatha Ledgera a tatínek Gibson pak v závěru na bojišti zamává za hrdinské hudby hrdinně vlajkou a zúčtuje s největším zlosynem ve filmu, taktéž charismatickým Jasonem Isaacsem. Roland Emmerich to pojal velkolepě a všechny složky ve filmu měly téměř ideální poměr. (12.12.2010)

Opravdu velká - prosím za prominutí - sračka, na kterou se vyplatí dívat jenom díky skvělé výpravě. Vedle patriotismu Patriota bledne i patriotismus Pearl Harboru. V PH to alespoň docela fungovalo, ale v tomhle filmu ve mě záběry na americkou vlajku vyvolávaly záchvaty smíchu, protože už jsem nevěděla, jak na takovou blbost reagovat. Tenhle hloupý a prvoplánový patriotismus byl i v Gibsonově Statečném srdci (hodní Skoti, Angličani jako hnusní skunkové). Mel to tenkrát zachránil krvavým, emotivním finále. Emmerich od začátku do konce jenom prázdně plácá. (07.04.2003)

Pro mne nejlepší dílo Emmericha. Gibsona jako takového nemusím, ale tady ukázal co v něm je. Příběh je svižný, napínavý, občas hodně dojemný (nejednou mi ukápla slza), povedená výprava nebo herci (především Heath nebo Jason Isaacs). Období koloniální války v Jižní Karolíně je hodně zajímavé, mě to bavilo natolik, abych to jako mladší sledovala neustále dokola a to mluví asi za vše..Když si tak pročítám komentáře, tak většině lidí vadí jen to, že Američani ukazují svůj patriotismus. Achjo. Čirá demence. (27.11.2011)