Pamětnice

Mně se ten film prostě líbil. Celý je prošpikován skvělými vtipnými momenty, které jen tak někdo nepostřehne. Kupříkladu v jedné scéně přeje v TV pěkný den moderátorka Ester Pejsková. Skvělá skladba herců. Obávám se, že tolik hereckých legend už se nikdy v jednom filmu nesejde. Příjemně mě překvapila snaha tvůrců zainteresovat mj. i herce Velena a Holého (jaká škoda, že zdraví jim nepřálo). Byl jsem nadšen, že ve vedlejší roli se objevil i Stanislav Fišer, jehož němota jej bohužel vyřadila z uměleckého projevu. Pěkný a oddechový film skvělého Vlada Štancela. (15.10.2010)

Každá kinematografie má čas od času záslužnou potřebu natočit film vzdávající hold starší herecké generaci ve stylu "dokud jsou ještě tady". Pamatuju si, když byl můj dědeček v osmdesáti letech na maturitním srazu, sešli se tam tři. To je podle mě realita, takže tady to poměrně početné seskupení vitálních dědečků a babiček působilo nevěrohodně. Na druhou stranu Libuše Švormová ke svému závěrečnému monologu potřebovala početné publikum, to je jasné. Nakonec, jako poslední role Zity Kabátové to není úplnej průser. (12.07.2012)

Asi jenom Vlado Štancel ví, proč se do tohohle projektu pouštěl. Jeho režisérský debut Mezi námi přáteli nedopadl ani trochu dobře (opět s Daliborem Gondíkem!) a tak si "pan Testovina" vyrazil do českého filmového domu důchodců a natočil tenhle hybrid. Výstupy Jana Skopečka jsou plagiátem Troškových Kameňáků, Tomáš Magnusek opravdu není a nikdy nebude "novodobým Hugo Haasem", jak o něm ve své minibiografii píše kolega frufru2. Je to neherec, a ke smůle Pamětnice nutno dodat, že mezi všemi zde zúčastněnými neherci ještě nejlepší. Obsazení Josefa Zímy, Jana Cimického a konec konců ani pana režiséra samotného nemá hlubší opodstatnění, divák trpí při pohledu na herecké tápání Jaroslava Čejky, Uršuly Klukové i Zdeňka Srstky, o Daliboru Gondíkovi ani nemluvě. Scénář je sledem velmi špatně napsaných a ve směru k divákovi bezohledně amatérsky odehraných dialogů (co proboha mají být ty řeči při nakupování, postava sousedky Koudelkové či uměle zinscenovaný střet Roma a skinheada?). Vlado Štancel na režisérké židly vybouchl, a jestli se mu profesní debut nepovedl (neviděl jsem, a ani nikdy neuvidím), druhý pokus je naprostým fiaskem. A teď pozitiva: Milá postava sexuálně prospěchářského vysokoškolského pedagoga Vernera (ztvárněná Vladimírem Brabcem) a pak životní moudra Milušky Bínové (skvělá Libuše Švormová, která jako jediná nepůsobí herecky toporně, křečovitě = trapně). Prvních 61 vteřin filmu. (20.06.2010)

Hodně jsem Magnuskovi fandila. Doufala jsem, že to nebude tak hrozné, jak se líčí ve zdejších komentářích. Bohužel to bylo tak strašné. Tomík měl mít tu odvahu a přenechat námět nějakému zkušenému scénáristovi. Dialogy byly doslova a do písmene utrpení. Povedla se mu jenom babka Bínová, těm ostatním se do huby netrefil. Povedlo se mu dostat na plátno skoro neuvěřitelnou sestavu. Dostal na plátno Zitušku Kabátovou v neuvěřitelných 96 letech. Prostě zplichtil film na koleni a dostal ho do kin. Frajerský kousek, pravda. Ale koukat se na to moc nedá. (22.09.2014)

Realismus až do morku kostí, místy přecházející v karikaturu. Generace poválečných maturantů je skvěle vystižena, herecké výkony skvělé. (Až na Vlastu Fialovou, ale ta přehrává vždycky, všechno a všude!) Hlavní hrdinka Miluška Bínová v podání Libuše Švormové snad nemusela být až tak moc originální, moje sympatie tím sice nezískala, ale "proti gustu žádný dišputát", jak už s oblibou říkával pan mlynář v Babičce. A co se týče statečnosti a odvahy zastat se člověka, který je u vládnoucí moci v nemilosti, takového hrdinu abys hledal i v poledne s lucernou! Včera, dnes i zítra! (04.07.2017)