Dai-bosatsu tôge
The Sword Of Doom
Režie:
Kihači OkamotoScénář:
Šinobu HašimotoKamera:
Hiroshi MuraiHudba:
Masaru SatóHrají:
Tacuja Nakadai, Mičijo Aratama, Júzó Kajama, Toširó Mifune, Kei Sató, Kó Nišimura, Takamaru Sasaki, Kamatari Fudžiwara, Hiroši Hasegawa, Šódži Óki (více)Obsahy(1)
Bouřlivá léta pádu šógunátu charakterizují nekonečné likvidace nepohodlných osob a konflikty procísařských a šógunátních skupin. Na pozadí těchto událostí prochází jako přízrak smrti muž jménem Rjúnosuke Cuke, jenž ovládá meč s bravurou mistra, ale jehož duše je zlá a krutá. Zůstávají za ním mrtvoly politicky aktivních osob i obyčejných lidí. Ovšem vše souvisí se vším a jeden čin neodvratně ovlivňuje činy druhých. Jedho smrt si přeje stále více lidí, ale je vůbec možné zastavit zosobněné zlo? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (59)
Azda najdémonickejší japonský historický opus. Veľkú zásluhu na tom má dokonalé stvárnenie stelesneného zla v podaní Tacuja Nakadaia. Film sa vyznačuje kvalitným spracovaním, výbornou psychologickou štúdiou človeka a hoci sa nedokáže ubrániť v strednej časti istej rozvláčnosti, určite si zaslúži pozornosť. ()
Tatsuya Nakadai neobdrzel Oscara za svoji ulohu vrazdiciho psychopatickeho ronina pouze protoze tomu tak je zvykem az od predavani v roce 1992 kdy byl ocenen Sir Anthony Hopkins. Uzasny triumf snad skoro opravdove zbesilosti pred kamerou. A ten zaver bych nevidel tak nepochopitlne, jedna se proste o velmi inovativni ukonceni celeho tohoto bez minuty dvouhodinoveho silenstvi. Okamoto proste happyendy neumel (diky bohu). ()
Působivá podívaná s naprosto excelujícím Nakadaiem. Temná strana bojovníka se vší parádou. Typicky hořký Okamotův rukopis se nezapře, rozuzlení je dost nečekané a přitom působí naprosto přirozeně. Roztomilou roli má i Mifune, ale zásadní je hlavně postava Rjúnosukeho. Pátou hvězdičku nedám, protože jsem hnidopich a uvítal bych o něco širší rozkreslení Ryunosukeho postavy. Ne, že by postrádala vývoj, ale už od začátku je to magor a film obsahuje jen část, kdy se stává ještě větším magorem - dobré by bylo více naťuknout, jak to s ním bylo předtím. Díky Nakadaiově přirozenosti tím však uvěřitelnost filmu nijak netrpí... ()
70% Překvapil mě hodně komplexní rozvinutý příběh se spoustou dějových linek a odchylek, které postupně směřují k velkému vyvrcholení, které ovšem předčasně pochovává hodně netradiční, ale podle mě vynikající konec. Tatsuya Nakadai podle mě nezvládá obsáhnout zlo v duši Ryunusukeho a volba trochu charakternějšího herce by byla mnohem lepší, ale zas chápu - komu by se tahle role chtěla hrát. Mifune je naopak skvělý a scéna jeho souboje s bandou lotrů ve sněhové vánici je top. ()
Prvé dve tretiny sú vynikajúce. Ono sa to nezdá, ale každý samurajský opus mi pripadá byť akosi iný, než ten, čo som videl pred ním. Nielen veľmi nezvyčajným pokrytím charakterových čŕt zúčastnených postáv, má to zásadný vplyv i na dovednostné zručnosti. Tiene, cit na strednedlhé zábery, 45 stupňové dynamické smernice, portrétové portfólio atď. Niekto tu spomínal, že sa Okamoto venoval viac akcii, než umeniu, ale je to proste stále nenormálne artové navzdory iným, prioritnejším cieľom. Z tých súbojov vnímame častý strih, pohľadový odklon, aby sme to viacmenej precítili a nehľadali v tom účelové jatky. A jednou z nosných myšlienkových pochodov, ktorá sa zameriavala na to odporné, naturalistické stvárnenie vývinu nestotožnenia sa hodných postáv, je vyobrazená vskutku delikátne. Tiež mám ale pocit, že obsahovým vývinom postupným záverom, dochádza tvorcom dych. Je to nejak skratkovito odbité, hoci to má všetky atribúty primárnej dejovej pointy, neviem no. Každopádne, zaujalo. ()
Reklama