Zběsilost

Démonický Nakadai, akčné scény, porovnanie s Kurosawom, "Meč je duší samuraje", bla bla bla. Pre mňa hlavne asi najnekonvenčnejší záver filmu, aký som zatiaľ videl. A nielen záver, scenár začína blbnúť už kúsok pred koncom. Na ten sa síce dobre pozerá, ale..., diváci ostanú čumieť s otvorenými ústami, pretože nevedia, čo si o tom myslieť (z ostatných komentárov je jasné, že nie som jediný). Škoda tej rozporuplnosti. _ Videné v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní so svetovou kinematografiou. (12.04.2015)

Kdo má rád samurajské filmy Akiry Kurosawy, neměl by vynechat ani Okamotovu Zběsilost. Jeho film není tolik poetický jako ty Kurosawovy a také je mnohem akčnější. Starý mistr, Kurosawa, si přeci jen více potrpěl na demonstrování samurajské udatnosti prostřednictvím psychologických postupů. Zde se však ukazuje že psychologie postav nemusí být v rozporu s akčním ražením filmu, ale scény soubojů naopak mohou charakterizovat povahy protagonistů úplně stejně jako dialogy. Pohyby očí, potící se čela, nervozita při šermířských utkáních řeknou více než dost. I zde je hlavní postava prokreslena dokonale a to i přesto, že má povětšinou zamyšlenou tvář bez výrazu a mlčí. Tatsuya Nakadai je v hlavní roli naprosto uvěřitelný a zkrátka úžasný. Vedlejší roli zde ztvárnil také můj nejoblíbenější herec Toshiro Mifune. Významnou složkou filmu je také hudba od Masaru Satoa, která dokonale doprovází Rjúnosukeho po jeho vraždící pouti, až ke konečné ztrátě příčetnosti. Při vražedném finál jsme pak svědky jednak spousty soubojů a zároveň totálního zešílení hlavního hrdiny. (16.10.2007)

Ďábel Tacuja Nakadai v naprosto nekompromisním, nemilosrdným, zlém a precizním samurajském filmu s vynikajicí kamerou, perfektní hudbou, krvavými, přehlednými a uvěřitelnými souboji a se super scénou Tošira Mifuneho při sněžném večeru ( ty pohledy Nakadaie - brutal ). Temné, žádnej nadhled či odlehčení... Hodně, hodně, fakt hodně těžká kvalita. 10/10 ( Perfektní zamyšlení zde - https://www.youtube.com/watch?v=BsWFjCGlGek&ab_channel=BushidoBlues ) (30.12.2023)

,,MEČ JE DUŠE. POZNEJ DUŠI, POCHOPÍŠ MEČ. ZLÁ MYSL, ŠPATNÝ MEČ....“ /// Trvá to trvá, než pomsta (či odplata) dostane rozumný obrysy. Po solidním úvodu se (klasicky) rozebíraj takový ty vodborný věci (jako s kým jsou potíže, s kým ne…), taky nějaký intriky… pak ta druhá linie s tou dívkou…. no je to kapku složitější. Nevím, nevím, jestli po celodenní práci v lomu je tohle to pravý…. (ale to je každýho věc). Čekání na závěrečnej souboj zpříjemní zamotání děje a temná duše meče pomalu pohlcuje darebáka Ryunosukeho. Jak říkám, složitější a artově náročnější se solidníma šermířskejma scénama. Nakonec místo vočekávanýho psycho souboje přichází fajn řežba, která ale jen to podtrhuje fakt, že nevím, co si vo tom víc myslet. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou povídku, kterou napsal Kaizan Nakazato, neznám. 2.) Souboje vyhrávám tím, že stará pouští protivníka do ,,Obi“. (že dělá v Kaufláči? Kurva, tak to nevím…) 3.) Thx za titule ,,lepros“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne (05.06.2014)

Meč je duší samuraje. Pokud je mysl bojovníka zlá, je zlý i jeho meč. Režisér Kihači Okamoto se během své tvůrčí dráhy pohyboval vždy jednou nohou ve vysokorozpočtových studiových zakázkách a druhou v nezávislých autorských produkcích a přesně takové je i jeho vrcholné dílo z žánru samurajských filmů. Na jedné straně se pyšní hvězdným hereckým obsazením, velkolepou vizuální kompozicí a ohromujícím množstvím úchvatně natočených soubojů na meče. Na druhé straně žánr samurajského filmu dalece překračuje prozkoumáváním temných stránek lidské duše a dokonce ho rozkládá demytizací ikony samuraje a obrácením základních žánrových pravidel proti divákovi a jeho očekáváním. (05.04.2011)