Zabriskie Point

Ze začátku se nám předvede parta přiblblých hipísáckých rádobyrevolucionářů, kteří mermomocí chtějí "něco změnit" a to třeba střelbou do policistů. Vše se děje v horkém pulzujícím velkoměstě. Paralelně s tím vidíme bosse nějaké stavební firmy, jak plánuje výstavbu nových sídel v poušti. Tohohle úspěšného chlápka a vše co představuje Antonioni kritizuje jako ztělesnění "systému." (přišlo mi to tak). Po určitých dějových peripetiích se ten hipík vyspí s atraktivní dívkou v poušti, z čehož se stane jakýsi symbolický grupáč. Vše pak spěje k neodvratně tragickému konci. Myšlenku tohoto filmu jsem pochopil a docela mne to i oslovilo, ale chování hlavního hrdiny prostě zcela neschvaluji. Přišel mi jako takovej ten synáček z bohatý rodiny, co roupama neví coby tak si hraje na hroznýho revolucionáře a když přestřelí a je po zásluze rozdrcen společností, tak je z něj najednou tragická oběť? Sorry, tohle vám nežeru. To ovšem nemění nic na tom, že film je velmi zručně a sugestivně natočen. Jeden krásný záběr, střídá druhý a do toho hraje skvělá oldies hudba. Herecké výkony jsou poněkud amatérské, ale to jaksi podtrhuje filmovost toho všeho (nevím jak jinak to vyjádřit). Až na ten grupáč a zbytečně dlouhé zpomalené výbuchy na konci opravdu dobré. Já jen prostě nemám rád hlubokomyslnou symboliku (čti onanii), která se dá vysvětlit více možnostmi. (09.04.2008)

Vcelku zaujímavý film, v ktorom sa rieši láska dvoch náhodne sa stretnúcich ľudí a protesty amerických študentov proti vojne vo Vietname. Má to myšlienku, ale niektoré pasáže (krúženie lietadla nad autom, či grupensex v púšti) sú až priveľmi naťahované a spomalujú celý film, do takej miery, že to až nudí. Lepšie tri hviezdičky. (17.06.2008)

Zabriskie Point je mi z počinů Michaelangela Antonioniho tak nějak nejblizší, protože je ve své mladickosti a optimismu do jisté míry obdivuhodný. V tom filmu nejde o to, " očem je", "co" se v něm děje a "jak" jsou dramatické situace a jak dobře jsou zvládnuty dramaturgické zákruty vyprávění šinoucí se odnikud nikam, ale "jak je to ztvárněno" - nemáme být překvapováni vyprávěním, ale stylistickým systémem filmu, kdy jsme zaraženi, odkud se postavy objeví, z jakého úhlu je kamera snímá a popř. že jde za nimi. Filmu-aktu, jenž je útokem proti establishmentu a sledem impresí hlavní hrdinky, věnovaly své odborné práce či zmínky i takové osobnosti jako filozofové Gilles Deleuze či Foucalt, a tak jsem si svůj názor nemohl nechat jenom tak pro sebe :-): http://hobituvblog.blogspot.com/2008/01/zabriskie-point.html . (24.01.2008)

Šmarja, co to zase bylo? Pokud je nějaký režisér, jehož režijní styl mi absolutně nesedí, pak je to Antonioni. Jeho postavy, scénáře a aranže scén a vůbec všechno absolutně nechápu. Za celé dvě hodiny se mi líbila jediná scéna - soulož na Zabriskie Point. Jinak mě nic z filmu vůbec neoslovilo a hlavně - neobohatilo. Když se hádají studenti, musí to zabrat ve filmu aspoň deset minut, když vybuchne barák, musí to být aspoň 14x, když přistává letadlo, musíme ho natočit minimálně z 18ti úhlů. Antonioniho fanouškové, nezlobte se, ale na tohle já vážně nemam... (28.10.2010)

Na tomto filmu mě fascinuje zachycení naděje roku 1969 - už je konec prudérní Americe, konec s bigotní regulací milostneho vztahu, jenž se může realizovat pouze v církevním manželství, což vede jen k tiché toleranci nevěry jako daně za vznešené církevno. Je konec s cenzurou ve filmu, ve společnosti. Na morální pustině Ameriky vyschlé až na troud se něžně miluje budoucnost Ameriky. A jeďte se podívat do Států teď - je to horší než v padesátých letech! Církevní bigotnost, cenzura...jen tenhle fim mi dává naději a proto ho miluji. (17.09.2008)