Vzpoura

Minimalisté historické drama, které nám ukazuje jak byla utvářena společnost v japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si bohatě vystačili s jedním domem a pár místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil pro mne neposlouhatelnou hudbu. (21.11.2012)

Láska, česť a statočnosť. Ako červená niť sa vinú tieto slová celým filmom. Nejde však o nejakú samurajskú klasiku plnú obratných súbojov a bojových umení, v tomto prípade sa tvorcovia sústredili na psychologickú sondu do rodiny vyhoretého samuraja, ktorý začne brániť vzťah syna a jeho ženy. Komorný prístup je možno na túto minutáž príliš, ale snímok si dokáže udržať napatie do konca. A Toširó Mifune je úžasný ! (12.09.2015)

I když se jedná vlastně o takový malý příběh několika postav, nechal jsem se jím strhnout. Je to díky skvěle propracovaným postavám. Přesto, že mezi asijskými a evropskými zeměmi jsou obrovské kulutruní rozdíly, tento film dokázal úžasně přiblížit neevropské motivy hlavních postav tak, že víc to snad ani nelze. Jejich zcela pochopitelné pohnutky pak nezvratně vyústí v dramatický a dojemný závěr. Toshiro Mifune tentokráte svému samuraji, vdechnul jemnější civilnější ráz. Jeho otcovsské strasti nelze díky jeho herectví nepochopit. (13.11.2007)

Nevidel som veľa samurajských filmov. Tento Kobajašiho film ma pár dní po opakovanom zhliadnutí  jeho špičkového Harakiri príliš nenadchol. Bolo zrejmé, že súhlas starnúceho samuraja s prijatím ženy zavrhnutej pánom klanu pre svojho syna je posledným súhlasom, v ktorom poslušnosť prekoná samurajskú česť. Takže keď si po zmene podmienok pán klanu vyžiada ženu späť, rozpúta sa konflikt. Som zvyknutý prekonávať iné tempo deja, iné výrazové prostriedky a všetky ďalšie odlišnosti japonských filmov. Ale záverečnú scénu filmu nie. Isaburo opakovane zasahovaný niekoľkými guľkami postupuje nezadržateľne vpred. Prednesie posolstvo svoje dcére a umiera. Ja to vnímam ako kombináciu úvodnej scény z Edwardsovho Večierku a hrdinskej scény z ľubovoľného sovietskeho filmu. (27.11.2022)

Souboj emocí a intrik na pozadí zdánlivě neprůstřelného samurajského řádu. Podobně jako Harakiri to na rozdíl od dalších námětem spřízněných filmů nepopularizuje feudální Japonsko, ale naopak docela kritizuje, což je určitě zajímavý pohled. Na rozdíl od vynikajícího Harakiri jsem tu ale měl (malý) problém s tempem. (11.04.2013)