Vzpoura

I když se jedná vlastně o takový malý příběh několika postav, nechal jsem se jím strhnout. Je to díky skvěle propracovaným postavám. Přesto, že mezi asijskými a evropskými zeměmi jsou obrovské kulutruní rozdíly, tento film dokázal úžasně přiblížit neevropské motivy hlavních postav tak, že víc to snad ani nelze. Jejich zcela pochopitelné pohnutky pak nezvratně vyústí v dramatický a dojemný závěr. Toshiro Mifune tentokráte svému samuraji, vdechnul jemnější civilnější ráz. Jeho otcovsské strasti nelze díky jeho herectví nepochopit. (13.11.2007)

Může být stodvacetiminutový komorní samurajský snímek, který se v zásadě celý odehrává v sedě ve třech až čtyřech místnostech, dobrý? Odpověď je, že může být a dokonce je více než-li pouze dobrý či pouze nadprůměrný. Je to celé o spřádání intrik, samurajskému smyslu pro zodpovědnost, vazalství, příslušnosti k rodovému klanu a především o lásce. Ač to celé vypadá jako záznam divadelní inscenace, tak to nijak nevadí, jelikož především díky hercům vám na jednotlivých charakterech bude záležet. Třešničkou na dortu je samozřejmě Toshirô Mifune, z kterého sálá charisma na všechny strany v doslova každém záběru. (09.01.2007)

Žiadne výstreky krvi, akciu, ani samurajské bitky nečakajte. Pár postáv, pár izieb, nejaký ten exteriér a len silný, komorný príbeh, ktorý mierne podtrhávala jeho dĺžka a úspávankovosť nehudby. Určite si to ale vychutnajte v pôvodnom znení, pokiaľ môžte. Intonácia a hnev v podaní Japoncov je nezabudnuteľný. Ako aj odkaz, ktorý film nesie. Česť a hrdosť. Nie hrdinskosť. Na to boli až príliš zásadoví. 80%. (25.08.2007)

Až dosud by mou polochorou mysl nenapadlo, že budu nějaký film definovat jako něco mezi antickou tragédií, tragickou romancí, klasickou samurajárnou se zábavnými souboji a zároveň k tomu tu příjemně komorní, tu dramaticky rozmáchle (nemyslím výpravou). Děj je možná až překvapivě univerzální, přitom stále pevně stojící na základech samurajského kodexu cti a s tím spojené poetiky, takové malé vzpourání proti vyšší šlechtě, která se chová sviňsky funguje i v téhle podobě, navíc když přisluhovači drze zdupou zenovou zahrádku, hanba jim. Naprosto geniální je gradující závěr, kde jsem se dočkal několika naprosto skvostných vrcholů, které jsem sledoval s dechem tak zatajeným, že by ho neodhalila ani spojená klikal Hercula Poirota se Soudcem Ti a radou Vacátkem navrch. Vzývejme Toširó Mifuneho, nechť jeho lesk nikdy nevybledne. (11.03.2014)

Do té doby než jsem objevil Kobayashiho jsem si myslel, že nejlepší samurajské filmy točil mistr Kurosawa. Ten si za všechny své filmy tohoto subžánru, bez diskuse, zaslouží pět hvězd, kdybych ale mohl dát hvězd šest, dostaly by je Kobayashiho Seppuku a hlavně Vzpoura. Z mého pohledu tenhle biják nemá chybu. Napětí a tempo dokonale gradují, mistr Mifune předvádí metronomicky přesný výkon který ale nedusí ostatní kolegy. Délka je velmi rozumná, děj je poutavý... Prostě, tohle mi fakt sedlo. (24.03.2007)