Oči války

Skvělý Colin Farrell hraje válečného fotografa Marka Walshe, který už přes svůj objektiv viděl příliš mnoho. Traumata z války nechávají mnohdy horší následky na duši než na těle a po všem prožitém je těžké se vrátit do normálního života, zvlášť pokud ještě člověk skrývá děsivé tajemství. Silný psychologický příběh o hrůznostech války a jejích dopadech. (05.10.2010)

Na jedné straně máme přímé účastníky válečných konfliktů (vojáci, povstalci, žoldáci ad.), na té druhé nepřímé (doktoři, ošetřovatelé ad.), pak je tu třetí strana, která stojí někde uprostřed - váleční fotografové, kteří se snaží co nejvěrohodněji a nejrealističtěji zprostředkovat skutečný obraz, skutečnou tvář války a utrpení obětí. Jedním z nich je i Mark Walsh (Colin Farell), jenž si svou psychickou újmu jako mnoho ostatních nese sebou domů a ponese si ji až do konce života. Vyrovnat se s ní mu pomáhá Joaquín Morales (Christopher Lee), a jak tomu v takových filmech bývá, musí jít až na úplnou dřeň, aby se mu podařilo Marka navést správým směrem. To je v podstatě základní dějová kostra filmu, v němž Colin Farrell předvádí jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů. Podobný typ filmu je pro herce hlavní role vždy velkou výzvou, vzpomeňme např. na Lovce jelenů, Narozen 4. července aj. (05.03.2011)

Danis Tanović po excelentnej prvotine spred ôsmych rokov znova ukázal, že autentickosť daného momentu v spojení s vojnovou tématikou vie preniesť na plátno ako málokto. Veľmi ťažká dráma s prvkami napätia, ktorá diváka celú hodinu drží v nevedomosti, že ktorým smerom sa film nakoniec bude uberať. V niektorých filmoch je podobný jav úplnou stratou času a pôsobí ako scenáristická bublina, no v tomto prípade je všetko rozohrané tak majstrovsky, že som hltal každú minútu, dialógy mali hĺbku a zmysel tak, aby si divák z filmu odniesol aj niečo viac, než len ustráchané pohľady pojašených faniniek na doráňané telo Colina Farrella. Aj napriek tomu, že Farrell patrí k hereckej špičke, nepovedal by som, že dokáže zahrať tak psychicky a fyzicky náročnú úlohu. Atmosféra je veľmi dobre vygradovaná, hudobná zložka bola trošku v úzadí, čo je škoda, ale True Faith od New Order zapasovala dokonale. 85%. (04.04.2010)

Ten příběh se opakuje se železnou pravidelností. Neznámý talentovaný tvůrce natočí s neznámými herci a minimem zázemí a kapitálu úspěšný festivalový snímek, který si získá přízeň publika i filmových publicistů a úspěšně si razí cestu po celém světě. Další film už natáčí s podporou silného producenta, hrají v něm mezinárodní hvězdy filmového plátna a ambice jsou cítit z každého kroku štábu i z každého záběru. Jenže i přes snahu a investice je výsledek často víc než rozpačitý. Danis Tanović zabodoval nejen u mě, ale v podstatě u všech se svým autorským snímkem Země nikoho, který byl skvělým komorním protiválečným dramatem a režisérovi tehdy stačili tři vojáci uzavření mezi frontovou linií a spoutaní vzájemnou nenávistí k tomu, aby vybudil maximální emoce. Tady se zjevně snaží o totéž, ale tak nějak to drhne a výsledek neodpovídá očekávání. Rozum by chtěl téma a snahu ocenit čtyřmi hvězdičkami, ale emocionální část mého já říká, že tři hvězdičky jsou tak akorát. Ano, pointa je silná a drsné scény z polního lazaretu v povstaleckém Kurdistánu jsou působivé, ale to je na stominutový snímek trochu málo. Celkový dojem: 60 %. (22.02.2014)

Neměli jsme to s Markem lehký, já osobně jsem se musela poprat s předpojatostí pramenící z čistý nenávisti k blbcům, co když prýští láva, burácí zemětřesení či šílí Tsunami, tak radši cvakaj spouští, místo aby zdrhali. Pochopit jeho (ne)počínání taky nebylo jen tak (a ani se mi to úplně nepovedlo), ale já si z filmu odnesla, že lidská psychika je složitý bludiště, kam někdy něco se zavázanýma očima upustíme, abychom k tomu už nenašli cestu zpět. A jak naše podvědomí instinktivně hledá, začne v panice tahat za různý nitky, sahat na páčky a mačkat čudlíky, co vedou úplně jinam. A uprostřed týhle úvahy mi došlo, že mě dostal, hoša jedna nemytá... (01.12.2010)