Oči války

Co Colin Farrel přestal chlastat, objevuje se v čím dál zajímavějších filmech. Zato já z těch depresí, ve kterých hraje, asi začnu chlastat místo něj. A není divu: sledovat hoďku a půl fotografa, co se tak intenzivně snaží zazdít vzpomínky na to, co zažil, že z toho ochrne do půli těla a všude s sebou tahá symbolický žlutý a modrý štítky, jako by nevěděl, který z nich chce sám sobě dát, doktora, který si spíše než operační náčiní čistí kvér, protože tím svým pacientům pomůže spíš než skalpelem, a všechny ty lidičky, kteří můžou žít na druhém konci světa, a přesto jim válka v Kurdistánu a dalších koncích světa spolehlivě rozesere životy, fakt na dobrý náladě dvakrát nepřidá. Musím přiznat, že byť je mi všech těchhle lidí líto, jako dobrovolník se asi přihlásit nepůjdu. Zato mě vedle Platónova moudra napadá ještě jedno: "Zlo může vítězit jen tehdy, když se slušní lidé dívají jinam." Jenže kdo to ksakru je, ti slušní lidé? Možná je to Mark Walsh, možná vy nebo já. Ale ať se dívám, jak se dívám, ty války pořád nějak ne a ne přestat... Možná je to tím, že žádní slušní a neslušní lidé nejsou, možná jsou to prostě jenom lidé. (30.08.2010)

Ten příběh se opakuje se železnou pravidelností. Neznámý talentovaný tvůrce natočí s neznámými herci a minimem zázemí a kapitálu úspěšný festivalový snímek, který si získá přízeň publika i filmových publicistů a úspěšně si razí cestu po celém světě. Další film už natáčí s podporou silného producenta, hrají v něm mezinárodní hvězdy filmového plátna a ambice jsou cítit z každého kroku štábu i z každého záběru. Jenže i přes snahu a investice je výsledek často víc než rozpačitý. Danis Tanović zabodoval nejen u mě, ale v podstatě u všech se svým autorským snímkem Země nikoho, který byl skvělým komorním protiválečným dramatem a režisérovi tehdy stačili tři vojáci uzavření mezi frontovou linií a spoutaní vzájemnou nenávistí k tomu, aby vybudil maximální emoce. Tady se zjevně snaží o totéž, ale tak nějak to drhne a výsledek neodpovídá očekávání. Rozum by chtěl téma a snahu ocenit čtyřmi hvězdičkami, ale emocionální část mého já říká, že tři hvězdičky jsou tak akorát. Ano, pointa je silná a drsné scény z polního lazaretu v povstaleckém Kurdistánu jsou působivé, ale to je na stominutový snímek trochu málo. Celkový dojem: 60 %. (22.02.2014)

Těžké drama dlouho buduje velkou pointu, takže je ještě větší škoda, že je dopředu jasná. Ne, že by Oči války byly tak předvídatelné. Film paradoxně zrazují "mysteriózní" flashbacky, které mají udělat děj ještě napínavějším. Herci jsou přesto skvělí. Zvlášť dobře si sedí Colin Farrell a Christopher Lee. (18.09.2011)

Vojnových drám, ktoré sa zameriavajú hlavne na všelijaké posttraumatické zážitky a tak podobne je ako maku, no táto vynikla svojim šikovne vyskladaným príbehom a pútavým dramatickým podaním tejto témy divákovi. Celý čas som tušil, že tu nebude niečo s kostolným poriadkom, viac-menej to bolo už od začiatku jasné, no i tak ma záver celkom slušne zasiahol. Veľká spokojnosť. 80/100 (17.03.2017)

Obrovské váhanie medzi štyrmi a piatimi hviezdami. Sprvu som bol mierne znechutený, pretože tematiku "údenáčskych" vojen naozaj nemusím, ale zdanie klamalo - na fronte sa totiž odohráva iba malý zlomok filmu. Zvyšok je perfektná komorná dráma, zasadená do Británie osemdesiatych rokov (atmosféra naozaj precízna), ktorá minimálne od "triedenia lebiek" páli do diváka jednu emocionálne silnú scénu za druhou. Herci výborní, Colin ako tradične fenomenálny. (09.08.2012)