Karate Kid

Nestačilo mi, že jsem se spálil se sračkama Kickass, Scott Pilgrim, Spiderman atp, ještě musím pokoušet své duševní zdraví experimenty s tvrdými shity. Karate Kid, lze přeložit jako Karate Kid, je opravdová sračka pro vymaštěné čůráky, kteří dokážou jen bučet, kvičet a tu a tam debilně zahiphopit. No, možná se najde někdo normální, kdo je prostě jen mladý a líbí se mu filmy o mladých, ale to je asi světlá vyjímka, něco jako Kuba:-) Kebbrdle se asi zesere do kopce, ale nemůžu si pomoc a opět dávám odpad. Nesnáším filmy o bojových sportech a filmy s barevnejma o barevných pro barevné. Proto (11.11.2010)

Chápem , jednoducho spojili prvú časť s treťou a tak to drbli do čaj - knee a vôbec mi to nevadilo a ani to, že Ralph Macchia vystriedal mladý Smith , práve naopak, bol viacej namakaný , ako ten chujko , stuhnutý a nemotorný , z originálu ! Veta " predčilo to moje očakávania " tak nejak nie je namieste , pretože som to dal ťahať len tak , z recesie a zo zvedavosti , že ako veľa sa odkloní remake od pôvodnej verzie . No a tu , prekvapenie ! Akurát že chlapi urobili i remake bojových sekvencií , ked tradičné " wax on , wax off " nahradilo " jacket on , jacket off " , takže remake rimejku :-) Nie , nehonil som si u toho , ale som pre zmenu tlieskal a smial sa na plné gule ( !!! ) . No a ešte som chcel dodať , že si tu drbnutú lejdy gagu s tým kokotským repom a tými ich stupídnymi tanečkami v tom zábavnom centre mohli odpustiť , ale to je len fuckt irelevantná chybička krásy . No a nemal by som zabudnúť , že vzdali poctu filmom z 80. rokoch a tým štyrom bojovníkom : žánovi , klodovi ,fanovi a dammovi , čo bolo vidieť špeciálne na tréningu mladého . " Zivot nás zrazí na kolená , ale len od nás záleží , či sa postavíme , alebo nie ! " Bomba ! , ale so scénkou " naša rodina dodržuje sľuby " mohli ísť tiež kľudne do prdele ! Ako tak čumím , toto je môj najdlhší koment , čo som kedy napísal ! Dobre , už držím hubu ! Rock ' n ' Roooooll !!! (17.07.2010)

Říkám si: "Jé, ti budou mít průser, že nechali zmlátit dospělákem bandu malejch děcek..." a pak mi došlo, že se jich ten páprda (mně fakt za celou dobu nedošlo, že ho hraje Jackie Chan, to je snad první film, kde mi byl i sympatický) ani nedotkl :-) Podařená akce s jedním až zběsilým číslem (ta bitka jeden na šest mě fakt dostala) a několika chudšími místy, kdy jsem prostě mrkla po hodinkách. Ale jináč, na to, že je hlavním hrdinou dvanáctiletej kluk, paráda. (11.05.2012)

Původního Karate Kida jsem nikdy bůhvíjak nezbožňoval, o to víc jsem překvapený, jak moc mi sedl jeho o 26 let mladší remake. Do současnosti (a do jiné země, kontinentu a hlavně kultury) je to přenesené zcela bez problémů, skvěle fungují všechny typy scén (vtipné, dojemné, tréninkové montáže atd.), Jaden je úplně v pohodě a Jackie je bez nadsázky d-o-k-o-n-a-l-ý. Melancholický minimalismus mu podle mě sluší o dost víc než jeho tradiční pitvoření. Nevzpomínám si, kdy naposled jsem měl takovou radost z naprosto očividné castingové sázky na jistotu. A navíc se tahle vkusná předělávka může pochlubit bojovými scénami, které svou okulahodící choreografií a perfektním nasnímáním snadno strčí do kapsy nemalou část regulérních "dospělých" akčních filmů (zde spolu takřka ve všech případech bojují děti do cca patnácti let!). Opravdu milé překvapení a v podstatě ideální film pro celou rodinu, kterému neškodí ani jeho zdánlivě přestřelená délka. 70 % (01.10.2016)

Na tomhle filmu je zajímavý to, že ačkoli je poněkud klišovitý a předvídatelný, přesto funguje, zejména co se týče vyvolávání různých emocí. Karate Kid je tudíž dobrým důkazem toho, proč u filmů nevadí opakování známých příběhů nebo schémat, protože klíčové jsou emoce. A je jedno, jak a čím je filmy navozují. Účel světí prostředky, jak se říká. Proto když se někdy tvrdí, že jde nějaký filmy proti konvencím, neznamená to ve skutečnosti, že jde proti očekávaným příběhovým schématům, ale že jde proti očekávaným emocím. Někteří lidé se dokonce dívají opakovaně na filmy proto, aby ovlivnili své vlastní emoce a posílili nebo změnili náladu, ve které se nacházejí. Faktem je, že Karate Kid nám tímhle důrazem na staré známé emoce na úkor nového příběhu říká možná něco o budoucnosti kinematografie, která do nás bude ládovat emoce přímo přes nějaké matrixovské kabely a příběh k tomu nebude vlastně vůbec zapotřebí. Film tuto myšlenku ukazuje na scéně s ženou a hadem. Zatímco Jaden Smith je toho názoru, že žena kopíruje pohyby hada, Jackie Chan mu vysvětlí, že je tomu obráceně, neboť had kopíruje pohyby ženy. Jaden Smith tudíž spadá ještě do dnešního světa, kde se musí filmaři podobně jako žena přizpůsobovat divákům, kdežto Jackie Chan nastoluje už budoucnost kinematografie, v níž žena diváky přímo ovládá a kontroluje. Jackie Chan mimo to dodá, že být klidný a nedělat nic jsou dvě velice odlišné věci, čímž naznačuje, že nevyprávět příběh ještě neznamená, že film nic nedělá a neprodukuje žádné emoce. Produkuje, akorát k tomu nepotřebuje příběh. Tato naprostá rezignace na příběh tu ale kdysi už byla, a není tudíž ničím, co by mělo kohokoliv překvapovat, neboť kinematografii přinejmenším ve svých počátcích charakterizuje spíše a hlavně dokument (zachycení skutečnosti), experimentování (Jan Evangelista Purkyně), věda (Muybridge, Marey), okouzlení a pouťové atrakce (na úkor narace), populárně naučné aktualitky (hraný zábavný film nemá budoucnost, říkával tehdá Lumière) či animace (ta dle některých není podmnožinou filmu, ale jeho samotným rámcem, dnes ve věku digitální techniky a možnosti modifikovat hranou akci zvláště).Kinematografie nikdy nebyla zamýšlena pro vyprávění příběhů. S příběhy se začalo až později. Tudíž i jejich opuštění by nás pouze navrátilo k počátkům. Nenarativ jsi a v nenarativ se obrátíš, jak by to asi okomentoval Mojžíš. (30.12.2012)